Zábavy s králem o letnicích v zemích československých.

V lidovém podání evropském udržoval se do nedávná starodávný obyčej o letnicích, že chasa přestrojí se za krále a královnu, ovinou se kůrou stromovou, okrášlí květinami. Královská družina zvláštními obřady napodobí vyjednávání svatby krále s královnou, hledání ženicha »krále« pro králku a naopak. Chodívají s průvodem po domech, prosí za dárky a vtipkují, chválí i haní hospodáře, jeho rodinu a čeleď. Slavnost bývá zakončena honem po prchajícím králi, závody koňskými a hozením buď jeho nebo vycpané postavy hastroše do vody. Tot asi základ slavnosti lidové prastaré a všeevropské na letnice, kterýž bychom mohli doplniti, oživiti obšírným výkladem o písních, o způsobu maskování, o výzdobě koní, o úpravě máječky, o tancích starého původu a pod., jak v jednotlivých zemích po Německu, ve Francii, v Anglii, ve Švédsku, v Norsku i v zemích slovanských atd. rázovité jednotlivosti se přidružily k základní podobě zajímavé slavnosti o letnicích. Toho však pomineme, poněvadž řada dokladů jest veliká a zavedlo by nás daleko, kdybychom chtěli vyčerpati to. co uložil ve zvláštní studii o májovém letničním králi E. Pabst a co novější badatelé z lidového podání o témž obyčeji vytěžili. V Českém Lidu II. str. 106 ad. našel by laskavý čtenář podrobnosti, literaturu, dohady o původu a významu králů letničných. ru-salních.

Historické doklady svědčí, že vrchnost světská a zejména duchovní snažila se vyhladiti jízdu »králů« na letnice. Jak církev kárala tance a lidové zábavy o letnicích, dokazuje zajímavá synodální zápovéď z roku 1585 a 1591 na Slovensku. Zakazuje >ra rusadlnie (letničně) sviatky podle starého obyčeje králóv stavěti, tance vyvážeti, fašingy se skalivati, šomhartiti (choditi v škraboškách), do starie kožuchy se obláěeti, i jakž-kolvek se blázniti.* Dí-li synoda v XVI. věku, že obřady s králi na let-