sídkách a předplácelo jej do knihoven svých i lidových. Vedle toho může učitelstvo i mravně podporovati snahy obětavé redakce, bude li zachraňovati, co lze ještě zachrániti. Redakce »Č. L.« (Dr. Č. Zíbrt, Praha, Museum král. Českého) vychází ochotně vstříc všem, kdo na poli české lidovědy pracovati chtějí. Že učitel i ve škole může studiem lido-vědným zhodnotiti svou školskou práci, zejména při vyučování jazykovém, toho dokladem jsou pochvalná slova redaktora »Geského Lidu* o publikacích, jež se lidovědou ve škole obírají. Po letech, až vlny umělé kultury odplaví starý život, bude přičteno ke cti českého učitelstva, že s porozuměním a ochotně podávalo pomocnou ruku těm, kdož stáli u kolébky těchto snah. Není pochyby, že nastane jednou doba, kdy potomci naši s úctou otvírati budou svazky »Českého Lidu«, v nichž láska a obětavost naschránila zlato národního majetku, aby se nejen těšili z toho, jak předkové naši cítili, myslili, radovali se a jednali, nýbrž i těžili po různých stránkách z kultury minulé pro kulturu soudobou.*

Česká Škola 1910, str. 255-256.

». . . Poetická hluboká nábožnost byla hlavním rysem českého lidu a Zíbrt má pro tuto stránku naší povahy své velké porozumění: s pietou pravého znalce probírá se kolikrát i naivními legendami a pověrami, zachází s nimi opatrně, jako se sušenými vzácnými bylinami; jak snadno by mohl pokrčiti rameny anebo pokrokářsky se usmáti — Zíbrt tak nečiní, naopak, uctivě a taktně probírá, vykládá lidové zvyky, obyčeje, písně, říkadla, na náboženský moment nikde nezapomínaje. A tak spisy jeho a jeho »Český Lid«, do něhož i mnoho kněží přispívá, staly se nejen pokladnicí našeho lidového umění a zvykosloví a kulturní svéráznosti, ale také dokumentem vroucí a poetické nábožné mysli českého lidu . . . Doložíme, co tvrdíme. Právě nyní vydal neúnavný bibliotékář Musea království Českého — aby si odpočinul od jiných těžkých prací vědeckých — druhou populární knihu o veselých chvilkách v životě českého lidu, v níž ve stručném výběru líčí obyčeje svatého velkonočního týdnu. . . . Opakuji, co jsem už napsal: kněžím na kazatelně, katechetovi ve škole, knězi v katolickém spolku, jenž pořádá ušlechtilé lidové zábavy a obživuje staré slavnosti a obyčeje, přijdou Zí-brtovy lidopisné knihy a časopisy jako na zavolanou.*

Čech 1910, i. 85.