venkovský bavíval o Velikonocích. V ní naleznete přesně popsány všechny tradice a zvyklosti, připadající na jednotlivé dny sváteční, naleznete zde popisy pomlázek a různých roztomilých her velikonočních, avšak to, co nás nejvíce zaujme, jest přesné a podrobné popsání kraslic z různých krajin Cech a Moravy. četné a neobyčejně věrné obrazy dokládají text, který uspokojí každého, jak vědeckého folkloristu, tak i přátele lidových zábav, kteří v nové době vedeni jsou ušlechtilou snahou obnoviti a vzkřísiti staré zvyky a paměti lidu českého.* Venkov 1910, 20. března.

». . . >Veselé chvíle v životě lidu českého*. Víc a více upadají staré zvyklosti českého lidu a je věru málo těch, kteří pro jejich rázovitost a zdravý humor jeví pro ně dosti porozumění. U nás zvláště Dru. Čeňku Zíbrtovi nutno přiznati opravdovou zásluhu o to, že se pilně stará, aby naprosto neupadly v zapomenutí kratochvilné zvyky českého lidu, kterými se v různých ročních dobách obveseluje; řada ročníků Zíbrtem redigovaného »Českého Lidu* je pravou pokladnicí ke studiu našeho lidu. Nyní podjal se Zíbrt nového záslužného díla. Začal vydávati sbírku »Veselé chvíle v životě lidu českého*, jejíž jednotlivé díly snaží se obsáhnouti pořekadla, hry, zvyky a různé obyčeje, kterými se lid baví buď při některém zaměstnání neb v určitém ročním období. První svazek »Toč se a vrč, kolovrátku* obsahuje spoustu materiálu a dokladů, jak se lid baví při přástkách, druhý svazek »Masopust držíme* líčí zvyklosti našeho prostého lidu od nového léta do pytlového čtvrtku; tu čteme o chození s bukačem, kališem, o třech králích, o koledních hrách jihočeských, masopustě, o ostatcích, popeleční středě. Třetí svazek: »Smrt nesem ze vsi, pomlázka se čepejří* líčí obchůzky a zábavy na Blažeje, Dorotu, Řehoře, v postě a na pomlázku. Kniha jímá prostým, zdravým humorem a poutá originalitou a uměleckým smyslem našeho lidu. Na př. část o kraslicích je velmi pozoruhodná. V článcích těchto a ve velikém počtu obrázků, jichž autory jsou i přední naši mistři, zobrazen je sytě kus života českého lidu v jeho radostnějších chvílích. Rádi se listujeme v Zíbrtově knize, jež je dítkem dlouholetého a pilného badání a vyslovujeme jen jedno přání: aby i český lid jevil hojně porozumění pro práce, v nichž se zachycuje jeho rázovitý život z minulosti i dneška, aby z paměti jeho nevymizelo nic, co bylo našim otcům a matkám pramenem upřímného potěšení.* Den 1910, c. 89.

«... Toto lichotivé uznání práce českého učitelstva z úst muže tak zasloužilého (uvádí se posudek Miillerova Slohu od Dra. Č. Zíbrta) těší nás nad jiné a máme upřímné přání, aby snahy jeho, jež se potkávají začasté s neporozuměním a nepochopením, došly nejlepšího zdaru. Náš časopis měl již několikráte příležitost, aby v učitelstvu probouzel zájem pro poklady lidové kultury a podporoval snahy »Českého Lidu«. Činíme tak opětně při této příležitosti a obracíme se k českému učitelstvu, aby šířilo v lidu známosti o snahách ^Českého Lidu*, aby upozorňovalo na >Geský Lid* v lidových be-