Někde také tří z chasy (u Slováků) volají u domů:

Jedouce s králem zpívají:

Popis Sušilův doplňuje obšírnými zprávami Fr. Bartoš. Zachoval podle zkušenosti a paměti starců věrný tento obrázek, jak hledali, honili, vodili krála, jezdili »po král'o.eh«.*)

Obřad konal se všude podobným způsobem; nejnádherněji vypraven byl asi královský průvod na moravském Slovensku. V neděli svatodušní sešli se pacholci v hospodě a vyslali ze sebe tři posly k obecnímu starostovi, požádat ho za dovolení, by směli ohledat krála«. Majíce povolení, zvolili si krála, synka to 14—151etého některého z nejváženějších občanů, jehož si pak od otce vyprosili. Královi ustanovili dva statečné pacholky za pobočníky a mimo to vybrali si ještě tři vyslance, tři vyvolavače a tři vyběrače.

V pondělí po hrubé upravili a vyšňořili si jezdci, jichž bývalo 20 i více, své koně. Hřívu jim spletli v samé lelíčky, ozdobené červenými, modrými a bílými pentlemi. Na konci lelíčků přivázán byl zvoneček nebo rolnička; ocas byl svázán v uzel a opentlen. Prsa koňovi ovázali tureckým šátkem červeným, opentleným. Jezdci pak sami oděli se v bílé ženské rukávce bohatě vyšívané a opásali se bílým fěrtochem. »Vyslanci* měli mimo to na hlavě zavázaný červený šátek, po boku šavli: vyběrači podpásali si bedra červeným šátkem.

Král měl na hlavě skvostný věnec z vitého kvítí; oděn byl jako jezdci v rukávce s baňatými rukávy a bílé fěrtochy, na nichž přišito bylo plno kytek. Křížem přes prsa a záda přepásán byl dvěma širokými, červenými pentlemi. Jel na bílém koni, na němž místo sedla prostřen byl široký červený šátek. Seděl na svém koni, boky maje podepřeny rukama. Král nesměl promluviti k žádnému, proto leckde míval růži v ústech. Oba královi pobočníci, kteří se od něho hnouti nesměli, jeli na vranících tolikéž ozdobených. Oděni byli jak ostatní jezdci, jenom že měli křížem šerpy jako král a hlavy opentleny. V pravici leskla se jim šavle.