str. 6
v Štěpánově jeden ze proroditelův, jenž zvláště ustrojen jest co králka, maje totiž obojek na krku, řeč tu říká, a spolu i pokladnici nesa, do ní bere pokladky dosahované od lidí. fteě jest tato aneb podobná:
@ BAS@
»Náš pan král s králko pěkně prosí,
anebo mosi.
Máme krála chudobnýho.
na horách obranýho,
ale poctivýho.
Zajali ho nám na dolách, na horách,
na velkých pustinách.
Vzali mu dvě sta
2 práznýho města.
Dvě sta volů
z pražných dvorů.
Tři sta koní
z pražných maštali.
Dobře, že tam neměl nic,
byli by mu vzali ještě víc.
Děláte, děléte,
nás tady dlóho stát nenecháte.
Budeme-li tady dlóho státi,
budeme vám střechy trhati.
Pod naše vraný koně stláti
pojedeme za město,
spaseme vám obilí všecko. Pojedeme za dědinu, spaseme vám všecku jetelinu. Pojedeme na osení, spaseme vám všecko zelený. A budeme tam tak dlóho pásti, pokad se bude kerč klásek na pole
třásti,
od óvrati až do konce, neuživíte kohóta ani slepice. Sáhnite pan mámo s pantátem hodně z hluboká,
ať vás nebolí ruka do roka a hlava na věky. Také milá matičko, přidéte nám vajíčko, k tomu hodnó klobásu, co se s ňó třikrát opášu a po čtvrtý se na ňu podpírám, at svó huběnko nadarmo neotvírám.«
@
V Citově u Tovačova vyvolávají:
Dař paňmaměnko dobrotivá,
králka s králem naprotivá,
králka na krále prosí,
že to býti mosí.
Dyby to býti nemosilo,
ani by se to neprosilo.
Mámy krále chudobného atd,
|
Ve títěpanově u Olomouce:
Poslóchéte horní, dolní, jak domácí, tak přespolní, co se stalo v raničku na tem zeleným trávničku. Honili jsme krále, po horách, po dolách,
po štrnácti hřebcích, po dvanásti kobylách.
Kralická jsme nedostali, konicky jsme stumlovali. Skoval se nám do salaší, chraščí, nemohli jsme ho dostati, ani dopásti. Mátne krále chudobného, na tři strany poctivého. Okradli mu tři sta, z práznýho místa, tři sta volů z pražných dvorů, ukradli mu tři sta koní
z pražných stání.
A ty voli měli tak dlóhý rohy,
že než vraná k vraně doletěla,
patero mladých vyseděla,
a to šesté vajíčko pokazila.
proto že na ně místečka neměla.
Podarujte nám. paňmaměnko, klobáse,
co se nimi štyrykrát opáše,
a po pátý, co bych si svýho vranýbo
konická
podepříti mohl. Ešli nepodarujete, dyž se vaše dcerka bude vydávati, budeme se jí posmívati, střechy bráti, ploty lámati, pod naše nejmilejší vraný koníčky
stláti.
|
|
