Potkají-li se dvě takové tlupy v poli, tu se hned k bitvě chystají, přemožená strana musí krále svého vydati — a pak později sudem piva nebo na jiný způsob vykoupiti, od čehož bezpochyby tento národní zvyk jméno dostal. K večeru s unavenými koňmi se navrátivše, ukončili jsme slavnost tuto hudbou a tancem.«*)

Jindy a nyní . . . Jak do nedávná honili krále na Hané, vyličuje výborný znalec života hanáckého Jan Vyhlídal.**) Na Hané honila krále dospělejší svobodná mládež mužská na koních. Chlapci-školáci je napodobili sedíce na vrbových prutech, děvčata chodila s králkou.

Skopalík popisuje krále a jeho průvod takto: Král oblečen byl v bílý ženský šat, opásán červenou pentlí, jejíž konce drželi vedlejší jezdci, na hlavě měl věnec nebo korunku z pentlí a v ruce kytici z čerstvých pivoňkových růží. Byl posazen na nejpěknějšího koně, možná-li bělouše: po obou stranách krále jeli nejstatečnější chasníci, držíce stíhle od uzdy koně králova a konce pentle, jíž král byl opásán. V čele průvodu jel trubač na bělouši a za ním chasníci na nejpěknějších koních po dvou neb třech v řadě, před i za králem jeli tři statní chlapíci se šavlemi (obyčejně dřevěnými) v ruce; za nimi ostatní mladší chasa, prostředníci a pohůnci, poslední s koši, do nichž dárky: vejce, slaninu a klobásy sbírali. Pokladnici na peníze měl svěřenu jeden ze starších, na blízku krále jedoucí chasník.

V Záhlinicícl) když se průvod seřadil, zatroubil trubač pochod, průvod se hnul k prvnímu domu na začátku vesnice. Dojedše s králem ku dveřím, mezi nimiž stál hospodář a hospodyně a ostatní domácí, zastavili se a chasník, jenž v první řadě před krále jel, oslovil hospodyň a hospodáře: »Na krála, paní matko, na krála! . . .« (srv. str. 8.).

Říkání: »Králka na krále prosí, že to býti musí. Kdyby to býti nemuselo, ani by se o to neprosilo. Máme krále chudobného, na dvě strany obraného. Sebrali nám tři sta koní z prázdného stání, sebrali nám tři sta volů z prázdného dvoru. A ti voli měli takové rohy, co vraná na vránu doletěla, a patero vajíček vyseděla. Odbývejte nás paňmámo, odbývejte, než vám začnem střechu dráti, a pod svoje čtyry koně stláti. Vjedeme vám do ržičky, spaseme ju do kšičky, vjedeme váni do žitečka, spaseme ho do zrnečka. pojedeni do pivovárka, tam budem píti a veseli býti, paňmáma s pantátou to mosijó všecko zaplatiti. Pochválen buď Ježíš Kristus!« Srv. str. 6, 8, 14.

Při jízdě o krála v Horňácku na Moravě pážata králova měla vytaseny meče a každé drželo uzdu koně králova. Král měl ruce podepřeny v bok. Jak se usmál, platil vědro vína. Z říkadel uvádíme: »Před tímto domem na husle hrajú, že tito dva manželé se tak rádi majú. Před tímto domem zelené lípí, že tento pacholek nechtěl mezi nás jíti.« Aid.

Všichni tři vyvolávací rázem zatroubili a jednohlasně říkali. Když doříkali, podal jeden z vyvolavačů hospodáři a hospodyni, stojícím na zá-