ustanovení v odění potvorné ze smrkové kůry, fis na ten způsob, jako "vidíváme staré rytíře české v jich obrnění, majíce na prsou jako proší-vanice, a na hlavách vysoké z kůry čepice do chochola, jako starodávného černého vojska za korunování krále Maximiliana, v nichž nastrkáno množství kukaček a jiného lučnélio kvítí. Mezi nimi jeden ustrojen jako král, veze se k určenému na návsi místu, na smyku tažen chechtajícími hochy, a maje vůkol sebe zástup pištců buď škraboškami zakrytých, neb zčerněných po tváři, a majících píšťaly již dlouhé, již krátké z vrbové kůry s výtrubci buď většími buď menšími. Král se bére se sloužícími ve své nádheře až k určenému místu, kamení neb pahrbku uprostřed vsi. V Budějovickém kraji, kde ješlě tento obyčej svěží jest, jede jmenovaný zástup na koních. Ta při vřesku pištců a chechtání mládeže sbíhá se i dospělejší lid z celé vesnice. Vězeli se král na smyku okolo nějaké kaluže, svrhnou ho do ní. Přicházejíce k určitému místu, obstoupí je veleslavně. Tu vystoupí ze zástupu provolávač, vyskočí na kámen neb pahrbek (v Budějovickém kraji, kde jsem to videi, vyšine se na blízký strom) a počne se o každém příbytku a v něm přebývajících nazpamět větším dílem v nemotorných rytmech dle náchylnosti nebo nenáchyl-nosli, až mu mnohokrále za to po slavnosti i voj prask bývá záplatou, ledacos provolávati (vlastně se říká vyvolávati). Ku příkladu: K Gíš-kům jasné slunce svítí, že mají dcery jako kvílí. Nebo: Holubům parno nemůže, proto mají děti jako růže. Vyvolav o jednom stavení, vždy se táže okolo stojících: Je-li pravda? a oni odpovídají jedním hlasem: Je pravda, a nebo jen: Je. Na to hned vždy nějakou chvíli vřeští pištci, lid se směje, neb vyvolávání přetřásá, a vyvolávač se slavně jako pomejšleje otáčí obličejem k tomu stavení, o kterém dále má vyvolávati. Po vyvolávání hastroše, kterého vždy mívají s sebou zcela slámou pokrytého, uvrhují do kaluže, jestli se ié cti samému králi vezenému nedostalo, a octnou se, pokudž jich někdo, o němž hanebně vyvolávali, kyjem nerozehnal, na místě, odkud vyšli. Na to se svátečně vystrojená mužská chasa s hudci (za mých pacholeckých let, s houdkem a dudákem) vláčí po vsi od stavení k stavení, majíc na dřevěném talíři nastrčený zelený strůmek vypentlený a všelijak okrášlený. Přicházejíce do příbytku žádají hospodyně o kosmatice a svobodné dívky

0 nějaký peníz na dřevěný talíř se strůmkem. Dostávají semotamo

1 trochu obilí, vejce neb koláče. V každém stavení, kamkoli přijdou, nějakou chvíli pokřepěí s domácími ženštinami. Posléz se vracejí do krčmy, kdež prodavše krčmáři obilí, vejce a jiné. což naholdovali, i s májemi na vsi strmícími naspolek na stržené peníze, k nimž i ve vsi darované přidávají, pijí a hejří, jak daleko vystačí.

Slavnost začínala se místem hned tu neděli před svatodušními svátky, kterážto neděle vůbec na Prachensku, Klatovsku a j. v. nazývá se neděle králova. O této jízdě říkají lidé: Vojáci jezdí dnes s králem na koních všickni přistrojeni, oznamujou hru na krále a králku.

Dějeť se to tímto způsobem: 1. Na dvoře králově obleknou mlá-denci krále i králku místem do oděvu z kůr, místem do bílých šatů, na