šťasten, že po třikrát jest první u cíle, uchopí se žerďky s bílým šátkem a uhání s ní k Odře, by šátek ve vodě smočil. Jak se tak stalo, jest králem. Pokud ho nenamočí, mohou mti jej jezdcové odníti.

Krále děvuchy šumně vystrojí, za klobouk mu připevní voničku s pentlami, dají mu hedbávný šátek ze žerďky a jiné dárky. Za tu pozornost odměňuje se král markami. Vedou ho slavnostně do krčmy, kdež si účastníci zatancují. Králi všichni dávají přednost, vykazujíce mu první místo. Kolem hospody vypadá to jako o »malém odpuste*, boudy s cukrovinkami a hojně zvědavých lidí. Mládenci kupují děvuchám rozličné »paskudy« (pamlsky).

Přirovnáme-li obřady slavnosti králů letničných v Čechách, jak byly podle hodnověrných svědků slaveny ve století XVIII. a v první polovici století XIX. skoro všude po krajích země české, k obřadům posavadním na Moravě, vysvítá ze všeho (způsob přestrojení, výzdoba stužkami a květy, uspořádání průvodu, seřaděného za praporečníky, ozbrojení šavlemi, opásání, jízda na vyšňořených koních, čtveračivá říkadla o sousedech, výkřiky »hýlom« na Moravě a *hýle« v Cechách, na konec honba za králem atd.), že obřad v Cechách a na Moravě i na Slovensku o letnicích úzce spolu souvisí, ba že jest totožný. Jízda králů na Moravě budí ovšem dojem velikolepější, lahodí pestrotou malebného starobylého kroje tamějšího (míníme tu předem kroj slovácký). Na Moiavě udržovala se jízda králů dlouho v starobylé podobě. Teprve v novější době bývá slavnost zapovídána a vyhynula skoro nadobro na Moravě i v Čechách.

Výborný znalec lidové tradice prof. F. V. Vykoukal svědčí, že ještě r. 1892 konala »hru královou* mládež v Močedníku u Černého Kostelce a že nemnoho let před tím dala se též v některých dědinách na Kou-řimsku.*)

Ponejprv v literatuře české otiskuji tuto soubor všech důležitějších písní, říkadel, posměšků, v celkovém přehledu, jak v jednotlivých krajích obřad zábavný se konal. Starší i novější zápisy seřadil jsem tu v úplný obraz starodávné, nejhlučnější této zábavy lidu českého, po které brzy již nebude také ani potuchy a jen tato knížka bude budoucímu pokolení vyprávěti: Bývávalo, bývávalo . . .

Kromě drobných zmínek a narážek první delší zprávu o vyvolávání krále na letnice v kraji Prachenském uveřejnil Jan Štěpán, farář v Pohoří na Mirovičku r. 1834.**)

Druhý svátek (v pondělí svatodušní) po obědě schází prý se svobodná chasa do hospody neb jiného stavení; tu se ohleknou k tomu