str. 26
>Simianův Mikeš
měl prý nový pikeš.
Když svou liolku vyprovázel,
někdo za ním hroudy házel.
Ať si házel neb neházel,
Mikeš přece vyprovázel.*
»Stupme jenom o dům dále. Musím říci ku pochvale-. Dědour chodí svázán provázky, ale děti má jak obrázky. Nožky mají jako srnky, oči černé jako trnky.*
"Slyšte: U Božáka na dvoře koza mele mouku v komoře, a když nemele v komoře, tak hlídá zelí na voze* atd.
>U Pleskalů jsou holky proklety a to sic skrze samy klevety. Pod jejicb oknem roste oliva, ta nejstarší se ješto kolíbá.«
s-U Tesařů máme třísky a' panny jako arcisky. Jedna mluví velmi sladce, ráda by se vdávala, ale ona nemá chlapce, protože po všem kvítí svýma očima svítí.«
»Pod Pánkovic okny roste jeřábek, tam jsou všecky holky jako
obrázek.«
>Chrž má na střeše půl šindele a slámy jen as půl mandele. Komín mu spadl dolů na roztrhanou stodolu. V ní měl slepou kobylu, u ní vola šmatlavého, půl pluhu rozlámaného, ráfy u kol přerážené, kousek brány uložené.*
»Pod Vřbovic okny roste rokytí, tam jsou obě holky jako motyky.
Žádný neví, co on zkusí: praženou polívku na suchém rendlíku celý tejden jísti musí.*
»U Mašků bývával začátek:
že je tam pár hezkých děvčátek.
Obe by se vdávaly.
rodiče jim nedají:
že by se dostaly,
kde chleba nemají,
koláče nikdy nepečou,
seno nedělají,
votavu nesečou.
Co se ty holky napláčou.*
»Piksa vezl z lesu chrastí. Piksova nerada mastí: onehdy vyvřela hrách, to vám byl ukrutný smrad. Neměla v něm kapku vody, běžela s ním do hospody, strčila ho pod okap. Škoda hrachu nastokrát.«
»Liška vozí domů hlínu, žena mu natloukla do sten klínů.« »V Šimáčkovém sadě roste mačka, ta jejich dcera chodí jako kačka.*
»Duli, duli, Bambův pasák,
duli, duli, šel pro tabák.
Duli, duli, chytil vrabce,
duli, duli, dal ho Bárce.
Ona ho dala do klece (do kotce),
aby zpíval po roce.«
>U Toušů stojí dub silný, tam jsou ty dívčiny pilný.*
»U Mrázů jest hladký kámen, ty panny jsou tam jak plamen.« >U Vránů jsou husté švestky, ty dívčičky jsou dost hezky.*
»U Žižků je kámen,
baba spadla s kamen,
až na věky věků v — amen.
|
Provolavač vykřikuje vše zpívavě ve způsobu básnickém o některých slavně, o jiaých chvalně a potupně; nejvíce však za příčinou zisku, žertu a obveselení lidu hanlivě a urážlivě. Přijdeť to všecko na jonáky, jak je hospodářové, hospodyně a děvčata předešli a uplatili; chudí a kleslí musejí při tom nejvíce trpěti.
Po provolání hospodářův, hospodyň, panen atd. vsedne veškeré právo soudní i sluhové jeho na koně a jedou za ves na určité místo, čtvrt hodiny cesty dlouhé, rovné a prostranné, obyčejně na průhon nebo drahá, na kterém by mohl král před nimi pohodlně uhánět, až jej budou
|
