k ptáku a z té šibenice, na níž bývá, bidlo srazil.« Štelcar pustil se v hovořivosti své do výkladu, »stříleni ptáka odkud se počalo«. Věrní křesťané prý léta Páně 33. za císaře Tiberia 15. měsíce máje nařídili a ustanovili na věčné časy svátek sv. Ducha. Slavně jej » drželi«, uvažujíce, ^kterak na Krista Pána při křtu jeho přišel jako holubice* . . . Pohané zvěděvše o tom, smíšky si tropili z toho, rouhali se. »Na vzdory křesťanům vystrčili dřevěnou holubici s tyčí, pravíce: »Hle Bůh křesťanský* — a potom k ní z kuší šípy stříleli.« Udal se však veliký zázrak. >V tom treíiv ji jeden, krev se z ní vylila, a kterékoliv z těch pohanuov vostříkla, ti zemřeli; jiné hrom pobil a v kusy rozrazil i s tou holubicí.«

Obr. 7. Střelba ku ptáku. Rytina N. Meldemanna, XVI. století. Kreslil Zd. Lašťovka.

Štelcar vysvětluje tedy ^střelecké ptáky« cestou dosti přirozenou. O letnicích, kdy slaví se památka sv. Ducha, jenž v podobě holubice jest všeobecně znám v církvi křesťanské, stříleli do dřevěné holubice — >k ptáku*. Nevěděl ovšem Štelcar, že v jiných zemích nestřílejí pouze k holubici, nýbrž že to býval někdy orel, jestřáb, papoušek (ve Skotsku, Francii) a v Polsku kohout (srv. oba naše obrázky), jehož kdo sestřelil, nazván byl »król ptaszy« nebo král kohoutí a se slávou veden do města. Srv. vyobrazení podle rukopisu Jagiellonské knihovny v Krakově na str. 59.

Nejúplnější obrázek staročeské svatodušní střelby ku ptáku a oslavu ptačího krále i jeho maršálků možná sestaviti z archivu Kutnohorského za průvodu Jos. Šimka. Brzo před slavností buď starší nad havíři jako