pořadatelé, nebo král střelby z předešlého roku zvali všecky starší ostatních pořádků, pány, střelce z blízka i dáli. V pozvání pro starší na hutníky z r. 1549 dočítáme se, že se vyjde z domu havéřského ku střelbě o ptačí I. rálovství za kolínskou branou. Roku 1532 dovolili páni šepmistři slavnost jen proto, »aby od syrových lidí se neřeklo, že se nové věci zamýšlejí, ač znají páni, že jest zjevné proti Bohu a pravá čertoviná.« Roku 1559 páni vytýkali slavnosti, že se pohanským způsobem před se bére, a dovolili havířům teprv tehda, když ve zvláštním listě napsali, »aby tou střelbou neb kratochvílí na potupu třetí osobě v sv. Trojici, sv. Duchu, od nás lidem příčina dávána byla, toho Pán Bůh uchovati rač.« Roku 1560 páni vymiňují si rozpustilosti a tance; 1. 1565, aby nic proti Bohu a pánům se nedalo, neb prý z té příčiny p. děkan proti slavnosti kázal. L. 1568 žádají páni, aby se nedopouštělo při slavnosti hromování, láni, oplzlé mluvení a vše zlé proti Bohu a pánům. Roku 1553 slavnost vůbec dovolena nebyla, a to proto, *že roku předešlého mimo vůli panskou to předsevzali a o to k p. mincmistrovi se utekli a stříleli a divně v těch per-kytlích s těmi čápy bláznili na potupu panskou«.

Když dovolení došlo, slavnostní průvod, v němž i obecní starší dvěma osobami zastoupeni bývali, ubíral se v určený den z domu havéř-ského ku ptáku. To dalo se za zvuku trub a víření kotlů. V každém účtu čteme položku pro trubače a bubeníky.

Když za veselých zvuků střelci na místo zábavy přišli, zaplatili zvláštnímu písaři poplatek, z něhož pak všeobecné útraty se vyrovnávaly. Platili r. 1564, kdež 38 střelců střílelo, všichni po 8 gr. Střelci stříleli z kuší, od 1628 z ručnic (v Chomutově z ručnic již ku konci XVI. století). Kuše obstarávali si střelci nejen z Hor, nýbrž i z Prahy.

Pták, do něhož se střílelo, trčel na vysoké žerdi a byl ze dřeva; za 2 terče a 2 ptáky platili starší (1606) 17 gr. 372 den. Terč i ptáci byli malováni. K r. 1578 dovídáme se, že se střílelo z dáli 300 loket.

Také pořádek při střílení z listin zachovaných jest patrný; před střelci, kteří zapsáni byli do register a zaplatili několik grošův, měli právo úřadové jednotlivé své střelce vyslati. R. 1575 dalo se takto: nejprve za p. šepmistra střelil Řehoř Vodička a jiní dva, za starší hor stříbrných střelil Jos. Hala, za perkverk kaňkovský Lud. Šafář, za starší hašplířské Jan Zeman, za starší hutnické Jiřík Birt. Z r. 1604 zachován jest jiný pořádek; nejprv stříleno za p. mincmistra, potom král ptačí předešlého roku střelil, na to dány rány za šepmistry, obec, hofmistra, úředníky mince, puchaltera, hutmistra, starší hor stříbrných, starší perkverku kaň-kovského, starší nad hutníky, starší hašplířské. Potom teprv stříleli zapsaní střelci, a to v témž pořádku, jak písař je byl zapsal.

Slavnost dala se na svatodušní pondělí; však nepodařilo se vždy střelcům sraziti ptáka již prvého dne, a střelba odložena byla na den následující. Střelci dávali se znova zapsati a platili opět některý poplatek, však počet jejich býval menší obyčejně.

Jak titul slavnosti ukazuje, střílelo se do dřevěného ptáka, jenž na vysoké žerdi vztýčen byl a jehož hlava, ocas a křídla patrně vynikaly.