str. 22
tancovati. Nevěstě prvního páru Její M. královna svou vlastní rukou věnec na hlavu dala a zlatý peníz na hrdlo zavěsila, a lužecký rychtář Jan Plícko J. M. krále českým jazykem v poníženosti vítal, načež mu mocnář zase v české řeči poděkoval. Při tom také bylo zpívané na velikém lešení Cantate od 104 hlavních zpěváků a muzikantů. I sešlo se tu lidu množství veliké; toliko samého sedlského lidu přes 8000 se počítalo, a vozů bylo tu na 1500. Byla pak hostina pro venkovské hosti tato připravená, totiž: hovězí, pácované pečené 883 liber, naloženého 1235 liber, vepřových kejt 250, skopových 2332, šunek 900, uzen. klobás 509, koláčů a buchet 8000 kusů, žemliček 6-412 kusů, chleba 100 bochníků, kmínových bochníků 2076, piva 200 sudů. Také pro vznešenější hosti bylo tu množství pečitého, tort a paštét; vína rozličného 3076 flaší, limonády 650, punče 300 a jiného nápoje 200 mázů.«
Mezi lidem byla rozdávána píseň, složená v duchu popěvků obžin-kovýeh lidu českého, kterou vítalo selské děvče krále a královnu jako hospodáře obžinek. Podává nám představu, jak asi zněly obžinkové písně starodávné, do té doby nikde jinde tak obšírně nedoložené :
Letos, buď Bohu chvála, přehojná žeň
byla,
Sejpba se rychlo obilím naplňuje. Radostí plesáme, že práce se skončila, Za každou krůpěji, která se vypotila, Nemálo dobrého se užije.
Že osení, jemuž sme se těšili, Dozrálo, každýť se nemálo raduje; Než, čím sme větší radosti nabyli, Hlásati, jen mně se povoluje!
Přeslavní manželé, po kterých sme
toužili!
Slyšeli jste, po poli i v lese Jak se hlasové rozlíhali, Z radostit pocházejí; jen se nemylte: Žet který pro žeň víc, než pro Vás. ne-
myslté!
Hle, přehojnými dary ozdobené, Na těle, v srdci, mysli; plné okrasy, Milostivé a velmi povýšené, Když sme Vás mezi sebou uzřeli, — Jakť bychom se radovat neměli: Toť bychom, že nás šťastné učiníte, Také, že nás milujete, neviděli? — Čeho lid čeká, z radosti jeho spatříte; Mnohé řeči, prosím, nežádejte! Toť
víte,
Ze Vás upřímně ctíme, a ctít míníme: Však upřímností vypravit neumíme. Než Vaše dobrota srozumí, By se jen napovědělo, se pohne, A co z srdce pojde, srdce i pronikne!
Ves, v které sem se narodila,
Také k věnci mě vyvolila,
Který — předobrý pán děvčeti přislíbil,
Které, čemuby pilnost a šlechetnost
chtěly,
Ze nejlépe konalo, soudce usoudil.
Myslilať sem, když na kři růže se kde
stkvěly,
Které v věnci po vlasech mi kvetou.
Věnec sobě zej skat pilností velikou;
Ať se komukoli dostane.
Jen zásluhu okrašluje;
Však jen z zásluhy radost ti nastane,
Zásluha dost ozdobuje.
Takť soudíc, jakťbych byla mohla pomyslit,
Že mě kdy naše Královna tak bude
krášlit.
Přeslavná Paní! výborně okrášlená
Dobrotou, sličností, nad zlatou korunu,
Od Boha nám udělená,
Vnuku Františkovu a Terezinu,
Bys ho při těžké zprávě obveselila;
S Ním také zřízená, na Jejich trůnu
Bys je skutkem, jménem obnovila:
Tyť znáš povinnosti a mravy,
Z kterých od Boha milého,
Jako z stromu ovoce, sedlákovi
Pochází mnoho dobrého;
Což nám práci naši dnes oslazuje,
A což i veliké starosti oblehčuje.
K polní práci sme zřízeni,
A chceme- li čeho, kdy třeba, pilně konat,
|
|
|
