str. 30
Když pak pod okny přišly, kolo udělaly, pantátu do středu vzaly i zazpívaly, teprv bylo poslechnutí. Lidé tiše jako pěna poslouchali, když ínečky zanotily :
»Šimek Roveckej
ten je kalanskej (galanskej);
klobučísko po bučisko,
kalhotisko po patisko,
je hezkej kalanskej.
Má on ženu mladou,
jako malovanou;
kdo mu ju maloval, krásy nešanoval, je hezkej kalanskej. Má on klobouk novej, pantlou lemovanej; kdo mu ho lemoval, ten si nelenoval, je hezkej kalanskej . . .«
|
Když mu to v té písničce pěkně pochválily, jak má to všecko hospodářství spořádané, děti zvedené, tu přestaly, a zatočivše vesele srpy nad hlavami, pustily pantátu z kola a hnuly se ke vratům. Na dvoře, rozumí se, stála panímáma. Ženské z cista jasná začaly :
»Panímámo zlatá,, otvírejte vrata; pantátu vám vědem, jen tak neodendem, až bude vejplata . . .«
|
a už tu byla panímáma s dobrou kořalenkou. To bývalo připíjeni, výskání a všelijakého říkání. Panímáma jako by to už napřed věděla, co budou chtíti, už to měla nachystané. A jak Kostelnice říkati začala:
»Dař vám Pámbu v tomto domu, my zpíváme, víme komu, panímámě, pantátovi.
Dejte nám koláče nový makovníky, tvarožníky, všecko odnesem . . .«
|
hned tu byla děvčiska s vrchovatými mísami pěkných podařených tva-rožníků.
Když se byly ženské dosti vynachválily, jaký ta panímáma ten Boží dar má podařený, zasedly k večeři, a pak teprve šly domů. Cestou se uradily, jak to v neděli všecko dělati budou; která věnec uplete a hospodáři podá. Obyčejně ze Šimkovic žneček mívala vždycky Kostelnice to právo vyhrazeno. Bylať ze všech nejzkušenější, a toho říkání uměla kdo ví co. Bývalať, jsouc ještě děvčiskem, několikráte až na rakouských hranicích na žni, a některé ty písničky beztoho tam odtud přinesla.
Odpoledne v sobotu se ze všech komínů kouřilo ! Každý pekl a smažil jak o závod. Za malou chvíli už byli hoši u rybníka na hrázi s koláči. Zatím co ženské věnce pletly a všelicos jiného šamořily, seděli mužští spokojeně u Hejtmánků, bavíce se hovorem až do samého »kví-čerka« (k vícerou = k večeru).
Druhý den ráno to byl zase kostel přeplněn! Na hrubé bylo lidí nabito, ani jablíčko by bylo nepropadlo. Toť se ví, o obžinkách jde přece každý Pánu Bohu za tu úrodu do kostela poděkovat, a »s druhé strany« (helveti) tím více; mívají vždycky >večeři Páně«. Než přišli lidé z ne-
|
