Předchozí 0039 Následující
str. 34

Obžinky ve Vlach. Březí a v Soběkurách popisují J. Kropáček a F. Pátek.*) »Obžinky« konávají se ve Vlachově Březí takovýmto pořádkem : Když poslední snopy svážejí se do stodoly, nechá se na poli několik snopů, asi na jeden vůz žebřinový. Pro tyto snopy se v ustanovený den — obyčejně v neděli odpoledne — pošle vůz párem nebo dvěma páry volů tažený, provázený lidmi, kteří po čas žní u dvora pracovali, jakož i čeledíny ze dvora. Vůz jakož i tažný dobytek ozdoben jest fábory. Vůdcem bývá šafář, nesoucí dlouhou, věncem z obilních klasů ozdobenou hůl. Oblečen jest v kroj staročeského sedláka, má na hlavě široký klobouk, na krku pestrý šátek, vestu a krátkou kazajku se stojacím límcem, žluté kožené kalhoty po kolena, modré punčochy a šněrovací střevíce. Když přijedou na pole, učiní účastníci slavnosti kruh. V tomto kruhu se sváže veliký snop »baba« aneb »barbora« zvaný. Snop tento složen jest ze tří dílů. Spodní díl je nejsilnější, prostřední méně objemný a vrchní je nejtenší. Každý tento díl je svázán jedním povříslem. Na prostřední část této »baby« navléknou ženské kabát, vycpou jakž takž rukávy kabátu, čímž utvoří se ruce, a na nejhořejší část »baby« upevní se šátek, jehož cípy se do zadu (do týla) zaváží. Takto vyzdobenou »babu«, která mnohdy dosti pěkně jest vyzdobena, vyzdvihnou ženské slavnostně za zvuků hudby, která po celou slavnost průvod provází, na vůz. Tu se usadí ženské kolem »baby« na snopy. Po té se vůz hne ku předu a ženské »babu« střežící zpívají:

»Jen ty nás, formánku, pěkně vez a nezvrhni, dáme ti koláče s povidly.

Ty panské kong mají zlaté stroje, stříbrné hřebíčky, zlaté podkovičky — pojedou do pole.

Náš pán je hodnej pán když je ještě mladý, časně ráno vstává, jen se rozesmává.

Do maštale jde, koníčky pucuje. Paní se ho ptá : Kam pojedeš, že koníčky pucuješ?

Pojedu do pole, potěšení moje, políčko zorati a pšeničku zaseti.«

»Měla jsem milého od svaté Trojice.

spaď mně do posady, snědly ho slepice,

počkejte, slepice, budete dostávat,

snědly jste mi chlapce, s kým budu sedávat?«

»Krásná jsem dceruška chudobného otce, nenamluvím sobě nádherného chlapce, který chodí hrdě, on by si nevšímal mé matičky chudé. Má malička chudá, těžko mě chovala, za krej čárek za dva chleba kupovala.

Krásná jsem dceruška chudobné matičky, nepustím každého do naší světničky.

Jestli ho tam pustím, napřed se podívám, jestli za to stojí, že já mu otvírám.«


*) Zpráva Společnosti přátel Starožitností českých, v Praze 1890, str. 42 a d.

Předchozí   Následující