str. 33
Když pak muzika zase zahrála, tu se to zrovna se všech stran k Hejtmánkům hrnulo. Nejvíce spěchu měla vyšňořená děvčata. A už se tančilo až do druhého dne. S počátku tancovala jen chasa, ale potom pustili se do toho také »že-náči« (muži ženatí) se svými tetičkami. To jim však musili zahráti nějakou tu »starosvětskou«.
Tak to u nás chodívalo. Ale od té doby, co ty »ouhra-bičné« kosy nastaly, nebyly už žnečky tak vzácnými jako jindy. Každý si zjednal tři, čtyři sekáče, a ti za pár dní to
všecko zporáželi. Nějaký čas zprvu, aby se přece neře-klo, zjednal si každý několik těch žneček na nějaké to půldne, ale to už nebylo jako dříve. Ženské už potom hospodáři nikdy
věnce nenosily ; vždyť to nějaké půldne jim věru za to nestálo, aby byly takých orací s tím věncem nadělaly. A tak to časem všecko pominulo, ba ani teď o obžinkách už takové veselé muziky u nás nebývá. I na Národopisné výstavě 1895 nahradila při »žatvě« obilí starodávné srpy »hrabice« (viz vyobrazen! na str. 35.).
