Když průvod k obydlí hospodářovu dojede, seřadí se účastníci a jedna žena z průvodu přednáší ve jménu všech účastníků hospodáři rozmanitá přání a děkuje, mu, že jim popřál na svých polích výdělku, přejí mu, by mu Bůh požehnal hojně sklizené úrody atd. Po ukončení této ceremonie jsou účastníkům slavnosti od paní domu podány koláče, pivo a ženským rosolka. Při tom ženské zpívají:

Tancem, doprovázením jednotlivých hospodářů od muzikantů za zpěvu chasy ukončí se slavnost obžinková.

V Soběkurách pravidelně bývají slaveny obžinky skoro po celé vsi jedním dnem, avšak v každém hospodářství pro sebe. Již dopoledne poznati lze, u kterého rolníka budou večer dožinky slaviti. Prozradí to veselá nálada do pole ubírajících se ženců. V den ten jde práce zvláště od ruky, vždyť to poslední den žní a o pivo nebývá v den ten nouze. Zvláště pak k večeru, když práce blíží se svému konci, nechce nikdo býti posledním při sbírání hrstí, neboť zůstane pak po celý rok »babou« Zatím doma, a to zvláště děti, obstarávají květiny, pro něž nelení jít, třeba hodinu cesty. Ještě před večerem uplete se pak věnec pro hospodáře, kytky pro hospodyni a čeledíny a pro podruha velký věnec z kopřiv. Klasy obilné nesmějí nikde scházet.

Dožinky samotné počínají večeří: káva nesmí scházet, o koláče není zle, také kaše bývá pravidlem. Po večeři zmizí svobodná děvčata od stolu, venku po straně si zanotují, načež za dveřmi hospodářovými spustí jednoduchou, leč zcela původní a vhodnou melodii :

Po té vstoupí dovnitř s věncem a kytkami a zpívají dále:

Pak předstoupí jedna z nich před hospodáře s věncem a přednáší delší veršované »říkání*, v němž líčí, co zkusila, než ten věnec uvila ;