str. 37
Obr. 17. Obžinky v jižních Čechách. Rytina ze sbírky J. Dotřela.
přes hory a doly chodila, lepšího kvítí dostat nemohla. Přišla jim kůzlátka do zahrádky, pokousala jim tam všecky kytky. Konečně potřebné květy natrhala, věneček uvila, pentle doň vložila a sedlákovi na hlavu vstavila. Avšak:
»vy se na mě nedíváte,
po straně se usmíváte,
snad se, pane hospodáři, nehněváte,
že jej z drobného kvítí pletený máte?«
|
Při těchto slovech klade dívka věnec hospodáři na hlavu, načež všechny opět zpívají:
»Tu máte, sedláče, tu máte věnec, vždyť vy jste bývával hezký mládenec; hezký mládenec, růžové tváře, my jsme jej uvily při vašem dvoře; při vašem dvoře, ve vašem domečku,
abyste nám dal piva skleničku; makový koláč a v něm hrozinky, abychom věděly, že jsou dožinky. Tu máte, sedláče, tu máte věnec, aby vy jste věděl, že je žní konec*
|
Pak podávají kytku hospodyni, při čemž opět zpívají:
»Tu máte, tetičko, tu máte kytičku, my jsme požily všechnu pšeničku, všechnu pšeničku, všechno osení, my vám děkujeme za posloužení, za posloužení, za trpělivost,
vždyť vy jste zkusila při tom ohni dost, při tom ohni dost, při tom všem horku, vy jste nám vařila dobrou polévku, bílé koláče, taky kasičku, tak jsme vám uvily pěknou kytičku.*
|
|
