str. 38
Když hospodyni odevzdají kytku, dají po jedné též všem čeledínům, a to se slovy :
»Tu máš (Pepíčku), tu máš kytičku, abys mě vzal na jednu písničku.<
|
Pak následují další písně dožinkové, při nichž děvčata drží se kol pasu :
»Házejte, děvčátka, s bílými šátky, ať se nám naše žně navrátí zpátky. Už se nevrátí, být to nemůže, uvily jsme věnec, v něm bílé růže, v něm bílé růže, modrou pentličku, aby dal náš sedlák selce hubičku.
Pane hospodáři, už jsme vyhráli, už jsme vám obilí všechno požali: žitečko, ječmen, pšeničku, oves, nebudeme žíti, do roka od dnes.
Pane hospodáři, jen se nehněvejte, našemu předáku vědro piva dejte, když on se napije, on hodně požije, račte nám odpustit, pořád se jen směje.
U (Petříků) na dvoře jsou dva mandele,
zde mají ty děti jako anděle,
jako anděle, jako z růže kvítí,
kde který mládenec by je chtěl míti.«
|
Jest ještě více takovýchto popěvků, v nichž ve všech je líčen spořádaný život při dvoře tom. Po ukončení těchto přinesou věnec pro podruha, jemuž opět, ne příliš lichotivě, zpívají:
»My máme podruha bručivého, ten nám neudělá nic dobrého, jak přijde na pole, hned se vadí, oni jej sežerou v pekle hadi.
My máme podruha s kloboukem, on za námi chodí s roubíkem, jak se mu snopeček nelíbí, on nás s tím roubíkem políbí.
Počkejte, lidičky, on se dočká, že pro jeho duši přijde kočka; ona ho popadne jak zajíce, ona mu odnese celé plíce.
Když přijdou na pole mlatci s kosama, oni nám nasečou oves řadama, co ubohé zkusíme,
když to sbírat musíme,
nejlépe by s nimi bylo, vyhnat je z pole.
V tom (Petfíkovic) dvoře, tam je těžko
žít, je tam mnoho poručníků, každý chce
jen bít,
každý křičí, poroučí, pot se nám leje z očí a ten proklatý podruh, ten je nejhorší.
A my jsme nejradši, když je sedlák
tam,
on si nám poručí jak chce, co chce
sám,
a my žneme z legraci,
za chviličku jsme v konci,
ten veliký křik nezpomáhá při práci.*
|
Také na čeledíny ovšem nezapomínají ve svých popěvcích. I vyzradí jejich srdečné záležitosti — sladká to pomsta za velikonoční neděli.
»(Petříkovíc) koně po poli běhají, hledají (Pepíčka), doma ho nemají; hledejte, hledejte, jak vy ho najdete, vždyť on je u (Kotnů) u svého děvčete.
(Petříkovic) koně kalnou vodu pijou, dej pozor, (Pepíčku), ať tě nezabijou; jestli tě zabijou, nechají tě ležet, nebude o tobě (Hančička) nic vědět.«
|
Leč i lichotivé znají pro ně písničky:
»My máme pacholka jako růžičku, on nám nosíval v toulci vodičku, v toulci vodičku i také brousek, on nám pověděl lecjaký kousek.«
|
|
