Když všechny písně dožinkové vyzpívají, zpívají i jiné ještě písně, při čemž rádi si ovšem též poskočí. Hudebníka hledí sehnat jak možno ; není-li žádný, hraje někdo na hřeben s papírem. Vše to ovšem trvá dlouho do noci, když pak odcházejí, děkují hospodáři a hospodyni za vše a přejí, by na přes rok se opět tak všichni sešli.

Dožinkám ve dvoříeh panských říká se většinou »věnec« — slaví se rovněž tak, počíná však pravidelně v neděli odpoledne a končí se tancem v hostinci — na sále.

*

Na císařském panství v Kácově slavívaly se obžinky velmi vesele. Nyní již to přestává, ačkoliv mladá děvčata přece si zazpívají a žertovný přípitek na poškádlení ^mladého pána« nebo »pantáty šafáře* pronesou.*)

Popěvky: Žneci a žnečky, vijte věnečky z modravé chrpy a ze zlatých klásků, vijte do věnců vděčnost a lásku. Nás v létě k práci budili ptáci, slunéčko na nebi silně hřálo, chládku a oddechu bývalo málo. Teď za to milé nastaly chvíle, kdežto se radostně potěšíme, Pánu Bohu díky za to učiníme. Náš pantáta hodný dvořák, on má jedny žence pořád. Panímáma, panímáma hodná dvořka, nosí pentle u fěrtouška. A její pán a její pán ještě lepší, on jí všecko zaopatří. Pytel rýže, pytel rýže, pytel mouky, aby pekla dobré vdolky. To jsou milé zlaté časy, ty naše obžinky, máme plné, pěkné klasy, to z nich budou hnětynky. Nad obžinky v světě není, Pán Bůh-li nám zdraví dá, je-li práce k unavení, jídla je též do sytá. Už jsme dovázali, do stodoly dali, při tom jsme si také babu uvázali. Pantáto šafáři, na nás to záleží, že jsme se činili, velikou žízeň dostali. Vy, pane hlídači, vy jste ještě radši, že je všechno ve stodole, budete spát lepší. A náš pan jemnostpán, on nám dá piva džbán, a jemnost-paničky upečou buchtičky. Co pak se to, mladý pane, letos asi stalo, že vy jste nám toho piva dali letos málo. Kořaličku jenom jednou a pivečka málo, co pak se to, mladý pane, co pak se to stalo?

Přípitky: Nade dvorem, pode dvorem roste oliva, že náš pan správec hezkou paní má. Nade dvorem, pode dvorem roste jetel lánem, že náš pan správec je hodným pánem. Nade dvorem, pode dvorem roste jalovec, že jest náš mladý pán hezký mládenec. Na zdraví našeho mladého pána, který nám na pivo dává. Na zdraví naší mladé paničky, že nám upekla dobré buchtičky. Na zdraví tohoto pána, on rád na pivo dává. Když jsme si to posekali, tak to také svážem, aby lidé nemysleli, že nic nedokážem. Sedláci, jonáci, vy jste nynčko páni, nesmí vám poručit na robotu žádný. Tihle panští poručníci to jsou kabrňáci, šafář chodí bez klobouku a po-klasný bos.

Říkání panu správci: (S kyticí.) Milostpane, my k nim přicházíme v uctivosti, my jim přejem s upřímností. Není v celé české zemi kvítku, abysme je neuvily našemu milostpánovi v kytku. Když jsme chtěli kytka