Předchozí 0045 Následující
str. 40

víti, museli jsme přes hory a doly jíti. Tedy šli jsme přes hory a doly, až jsme přišli do Rybrcoulovy zahrady, tam jsme kvítí obdrželi, našemu milostpánovi »bugét« uvili, který před jejich zrak klademe a doufáme, že od nich pošlapaný nebude. My jim přejem mnoho blažených dnů a ještě blaženějších se svojí milovanou chotí, nežli měli nyní. Při tom jim přejem mnoho štěstí a zdraví, Boží požehnání a po smrti nebeské království.

Říkání »mladému pánu«: Mladý pane, my k nim přicházíme s uctivostí a přejem s upřímností. My jim přejem tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti, nejenom na letošní rok, ale i na jiná prodloužená léta, aby jim dal Pán Bůh dlouhého panování, Boží požehnání a po smrti nebeské království.

Připíjeni panu správci (z Dobrovic): Milostpane, těšíme se s Vámi, že je bohatá úroda s pole sklizena, měli jsme z toho radost, že i Vy jste nás ke každé práci doprovázel. Proto Yám přejem, abyste měl příštího roku ještě více, mandel na tisíce, a zlato aby Vám proudem do pokladny teklo. Žijte blaze v dobách budoucích, nám pak lásku a přízeň svoji zachovejte. Vašemu budoucímu blahu voláme všichni: ať šťastně žije náš milostpán.

Mladému pánu: Mladý pane, že jste k nám tak laskav byl, to všickni uznáváme a proto všickni děkujeme Vám a přejeme, aby se brzy vynašel nějaký andílek a oplatil Vám Vaši hodnost, kterou vy nám věnujete. Žijte blaze v dobách budoucích, nám pak lásku a přízeň zachovejte. Vašemu budoucímu blahu voláme všickni: ať šťastně žije náš mladý pán!

»Poručníkům« (šafáři): Havra, Havra, Havra, Havránku, rozstupte se na stránku, rozstupte se šíře, ať mohu přistoupit blíže. Mládenci k pannám, mužové k ženám, ať já k tomu ctnému a šlechetnému pánu přístup mám. Chodila jsem po horách a po dolách a nikde jsem ho nenalezla, až nynčko ho tu nalézám, tak mu tuto poctu moji odevzdám! Ať žije náš pantáta!

*

Na Karlově u Spáleného Poříčí dle popisu prof. V. Piskáčka byly oblíbeny při obžinkách tyto písně a říkadla.*)

Neseme věneček zelený, pro našeho pána pletený a pro naši paní karafiát, že ji má v Karlově každý rád.

Pane červenka, přinášíme jim věnec, posílá jim ho svatej Vavřinec, aby věděli, že je žní konec; pozdravuje jich svatý Vít, aby nám dali hodně pít. Pozdravuje jich svatá Markýta, že je letos hodně mnoho žita.



Náš pán nemůže bez stoličky na lože, naše paní přiskočila, stoličku mu přistrčila, hej, muži, nahoru, pomůže tě za nohu.

Ty Karlovský pole pěkně vysečený, stojí tam pan Johan pěkně oblečený, stojí tam, čeká tam na zelený věnec, aby každý věděl, že von je mládenec. Ichuchu! Zavdejte si. Jak malvaz pi-

víčko!


*) Zíbrt, Pivo v písních III. V Praze 1910, str. 361.

Předchozí   Následující