str. 41
Já sem holka mladá, já bych se ráda vdala; když nemám šaty, ani na povlaky, co bych smutná dělala, abych já se vdávala, na čem bych líhala.
Na to nic nedbejme, jen se přec vdejme; nářezem řezanky, násypem povlaky, šup s tím do postele.
Jak se to hezký pije, pije, když se na svobod? žije.
*
Mávejte děvčátka s červenými šátky, ať se nám navrátí vožinky zpátky; bejt to nemůže.
*
Škoda toho děvčete, že ho žádnej nechcete; já ho budu sama chtíti, budu s ním pívati?
Komu já ho dám? Nedám já ho žádnému, než své. ..
Zelený věnce máme, vám je, chlapci, nedáme; chcete-li věnce mít, dejte šije uvít; rozmarinku vám dáme.
Pivenko mé červené, já mám k tobě lásku,
ty se po mně potáhneš jako po provázku. *
Jozífku vod koní, kam si dal podkovy? Já sem zaházel, kdy sem (šel) z hospody.
*
A vy páni muzikanti mezi svatý, chocholatý, co mají rohy na čele.
Kdo chce pivo pít, ať se jde k vám učit.
*
Náš pán, hodný pán, ten si nás vycvičil jak chtěl sám; ten si nás vycvičil, ke všemu dobrému, níčky se hodíme každýmu
Každá má milého, já smutná žádného; každá má milého, já smutná nic.
Kdybych hezká byla, tak bych mu piva dala jako ta Márinka Červenkojic.
*
Co je do sklenice, když v ní pivo není; co je do mládence, když poctivý není.
|
Při obžinkách ve Svobodných Dvorech na poslední fůru ovsa postavili nahoru veliký snop »Starý«, okrášlený květinami a fábory. Kolem se posadily ženské a muži šli při voze. Za výskotu a juchání jeli domů. Na větších statcích si brali hudbu s sebou. Doma potom vystrojen jim byl lepší oběd neb večeře s pivem. To se dosud ještě někde zachovává. Kromě toho slaví se »Obžinky« některou neděli po doklizení ještě jednou, při čemž se napeče koláčů a masa jako o posvícení. Neděli tu volí hospodyně dle své libosti.*)
Jako mnoho jiných zábav, tak i slavnost obžinek mizí, přestávajíc pouze na zvyku, že hospodář dovolí dělníkům, aby na jeho vrub v hostinci vypili několik litrů piva a dá jim bochník chleba. U některých
*) Otakar Srdínko, Svobodné Dvory. V Praze 1897, str. 54.
|
