str. 52
Když jsou žnice s prací hotovy, zazpívají ještě :
Budiž Bohu česť a chvála, že sem ten oves dožala. Buďme z toho potěšení, půjde oves na lešení.
|
Po skončené práci kleknou a modlí se : Všemohúcí, věčný Bože ty si našemu praotci Adamovi řekl: »V potu tváři budeš dobývati chléb svůj.« Děkujeme dobrotě a nesmírné lásce Tvé, že's nám hříšným Adamovým potomkom nápomocen býti a všecky obtížnosti přetrpěti spomohl. Žádáme Tebe srdcem skrúšeným, abys nám naše hříchy milostivě odpustiti ráčil. A když tá věčná žeň nastane, račiž nás uvésti do Své věčné stodoly, to jest do věčné blaženosti, do království Tvého Amen. Pochválen buď Pán Jéžiš Kristus, až na věkův amen !«
Neuvily-li žnice věnce již v čas poledního odpočinku, vijí jej teď. Forma věnce bývá různá, vždy však hlavní podstatu jeho tvoří »sčičky« (několik klasů ovesnýeh v jeden pramen svázaných). Tu i tam vplétá se i »nějaká bylinka pohanky«, kvítí různé, ba i někdy jeřabinky. Z různobarevných papírů nadělá se hvězdiček, pentlí a »řetázků«, jež se polepí pozlátkem. Někde propletou věnec červenou haraskou, někde i skutečnou pentlí. Je-li větší věnec, vezme si ho jedna »žnica« na hlavu, že jí volně po zádech splývá, je-li malý, nese jej v ruce. Ostatní vřadí se v průvod za ní a výskají a zpívají, ba i tančí celou cestou :
Gde sme žaly, tu sme žaly, na dolině, na dolině.
Gde sa ptáček jařabatý [proletuje] A ten ptáček jařabáček [okolo pna] A ten švarný šohajíček [okolo mňa].
Gde sme žaly, tu sme žaly [na dolině,] tam gde švarný šohajíček [koně kuje,] ani nám ten šohajíček [neděkuje].
Gde sme žaly, tu sme žaly, [na hranici]
(= trap zažínál nám švarný šuhaj [v baranicil.
Co smy sa nažaly ovéska zralého, vjéru sme si vyžaly holbu páleného.
Co srny sa nažaly, snopů nasnášaly, na Čatkovém poli, až nas hlava bolí.
Tá naša hospodyň má pěkné rukávce, ona nám navaří zátěrek ve mléce.
Ona šla do kvelbu kúpiť muky, maku, jistě my nebudem večeřat zemňáků.
Tá naša hospodyň má pěknú sukničku, ona nám napekla dobrých podlesníčků.
|
Před vraty neb domovními dveřmi zpívají:
Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý vrata,
neseni ti věneček ze samého zlata atd. viz na str. 48.
Jak mámy zemňáky s kyselů polévku, raci sa vrátíme, ujdeme do šeňku.
Co sa nám slúbilo, už sa nám nedává, už sa ten hospodář před nama skovává.
Gazdo náš, gazdo náš, chystaj nám
aldamáš,
jak sa ty před námi do sklepa ne-
skováš.
Do sklepa neskováš, ani do kuchyně, dyť my sa optámy tvojí hospodyně.
Gazdo náš, gazdo náš, otvíraj ty sklep
váš, až sa podíváme, jeji v něm aldamáš.
Nic nám tu nevoní polévka v kuchyni, ale nám tu vóni goralka v klbani.
|
|
