str. 53
Když vcházejí do domu, zpívají žnice třikráte :
Pochválen buď Jéžiš Kristus, až na věky věkův. Amen.
|
V jizbě sedí hospodář i hospodyň u štola. »Žnica« s věncem přistoupí ke stolu před hospodáře a vinšuje : Hospodářů milý, už sme vám požaly, gde ste co měli. Nažaly sme vám sto kolků rži, to abyste měli vy; sto kolků ječmeňa, co byste ho měli do samého hřeběna; sto kolků pohanky, co byste měli po samé hambálky; sto kolků bobu, abyste měli pro chudobu; sto kolků hrachu, byste při tom neměli strachu; sto kolků mylka pro pacholka a pro dívku; sto kolků ovsa, hospodářů hopsá! Když sme to požaly, věnec sme uvily, Boha sme prosily, aby vám dál tolik roků zdraví, co je v tom věnečku trávy; aby vám dal tolik scestí, co je v tom věnečku listí, tolik dítek, co je v něm kvítek. Aby vám požehnal tolik měřiček, kolik je v tom věnečku zrneček, — tolik teliček, kolik má husička páreček, tolik býčků, co je po horách pníčků, a vy abyste dali tolik másů, kolik je v tom věnci klasů, tolik štvrteček, kolej je v něm ščlčeček.
Pak praví k hospodyni: A vy hospodyňko milá, chystajte večeru ráda. My bychme už večeřaly, neb sme sa dosť nadělaly. Všecko dobré vám vinšuju a vinšovať nepřestanu, pokud' něco nedostanu. Pochválen buď Jéžiš Kristus.
Hospodář odpoví: Až na věky — Amen.
Věnec dá »žnica« hospodáři na hlavu, ten jej sejme a pověsí na význačné místo v koutě za stolem, často se věnec jednoduše položí na 5kútnicu«, armárku v koutě za stolem stojící.
Potom se večeří obyčejně »zemňáky a kýška.«, nebo též polévka masová a na konec vdolky, po případě »podlesníky«. Hospodář pak častuje žnice »gořalkú«, sedí se pak a zpívá, »jaká sa keréj nabahne« (na mysl přijde).
Na konec pak zanotí opět ženci a žničky :
Gazdo, aj gazděnko, Pán Bůh vám daj zdraví, abychme na tak rok zasej u vás žaly.
Pán Bůh vám naplň sám obilím komoru, dyž ste vy nám dali tak večeru dobru.
Sám Bože vám zaplať, hospodářů milý, za vašu večeru, holúbečku sivý.
Sám Bože vám zaplať, hospodyňko milá, za vaše vdolečky, holuběnko sivá.
Pán Bůh daj dobru noc, s Bohem ostávejte, za naše zpívaní za zle nám nemějte !
|
Při shrabování posledních pokládek na Domažlicku a v Lišné každý si pospíchal, aby zbytek nevázal do posledního snopu, neb se
|
