mu říká »žebrák«, a všichni se mu smějí. V neděli na to slaví se dožatá.*)

Když ženci donesou hospodáři věnec uvitý ze všech druhů požatého obilí, říká se: Hospodáři! My neseme Vám dar, který Bůh všemohoucí dal z úrody zemské, z rosy nebeské, z tichého deštička, z teplého vě-tříčka, aby Vám Bůh všemohoucí v tento rok požehnal. Když jsem tento věneček chtěla mít, musela jsem do města Krakova jít; v městě Krakově jsou růže takové: modré, bílé a červené. Když jsem se s tímto věnečkem vypravovala, matinka mi přísně přikazovala, abych ten věneček žádnému nedala, dokud nebudu mít několik stříbrných zlatých. Panímámo zlatá, otvírejte vrata, neseme Vám věnec ze samého zlata. Dobrý večer, pane hospodáři, přejeme Vám ; tento zelený věneček přinášíme Vám! Vy ho od nás přijměte a za nás se nestyďte; dá Vám Pán Bůh požehnání na každém místě. Nejvřelejší přání přinášíme dělníci nadělení, bychom Vás tím potěšili, byste hodně natržili za to krásné obilí. Pracovali jsme vždy pilně, proto laskavě prosíme, by nás něčím obdařili, na čaj, kávu ne-skrblili; ať plesá naše srdéčko, a proto volám, ať žije náš pán ! Když jsem s tím věnečkem k Vám šla, potkali mne dva mládenci, oni ten věneček po mě žádali a já jsem jim říkala, že ten věneček žádnému nedám, ani neprodám, že jej pro mnohem vzácnější pány mám. A proto Vám přeji všem vespolek štěstí, zdraví a Boží požehnání a po smrti království nebeské. Přijměte od svých dělníků a dělnic tento dar! Pochválen buď Ježíš Kristus !

Na Soběehlebsku mají toto říkání: »Hejsa chaso, havránku, odejděte na stránku, níže a výše, abych se mohla dostat s tím věnečkem k hospodáři blíže. Ach, co jsem se smutná nachodila, než jsem ten věneček uvila. Přišla jsem na tři křížové cesty, tam tři mládenci svačili. Já jsem jim pravila: Rač Pán Bůh žehnati, oni se počali na mne hněvati. Ten jeden se na mě osopil, druhý se na mě zamračil a třetí mě malou svačinou obdařil. Dal mi jednu kytku ptačí a nožku račí. Já jsem se tolik nasvačila, že jsem se z toho roznemohla. Piva nechcu, ani páleného; ale něco smaženého! Kolik v tom věnečku kiásečků, tolik nám dejte klobá-sečků; kolik v tom věnečku zrníček, tolik ať máte měřiček. Kolik mě-řiček, tolik slepiček; kolik zrneček, tolik ať máte vajíček. Podívej se, hospodáři, jak si tím věnečkem hážu; podívej se, hospodyně, jak já sobě poskočím!« Pak se chasa počastuje za zpěvu písní a žertů.

Vyobrazení této dožaté s celým průvodem podává Český Lid XVII. 336.

Žně a dožatou na Hané za starodávna líčí pamětník:**) Žně na panském. Na žně sme se toze netěšele; ja kdo be se těšel na ten šromot a biti. Na večir přesil dráb pod okno sedlákovo a zakřékl: zétra pudeš nebo pojedeš na roboto, vemeš sobó divko, pacholka a všecko potřebný