str. 55
náčeni o šesti hodinách ke dvoro. Nebohé sedlák mosel všecko svó práco nechat stát a dřit sebe, chaso, koně a vuz pánovi. Málo platný, moselo se jit.
Pak se nás sehnalo se srpama na dvě sta ledo, a sihó nám ve-měřel záhon na 12 kroku a na každé záhon se dalo šest ženců, tak že na každyho přešle dva kroke a včel žni! Za nama stále drábi a dež tito nestačele — rechtář e meslevec. K deváté hodině přesil pan správec a celé řad zapsal. Od krajo ke krajo za žencama chodil a křečel: »jen to dřete«, a hoba mo neostala až do samyho poledne, že se ho leďom zmrzelo poslóchat a rač žale.
Dež sedlák měl v garažeji (kabátě) v kapce sochárek a chtěl ho požet a nevěděl kolek hodin, tož se ptal octivě drába : Drábečko, kolek je hodin? Dráb se podival, a dež bélo devět, rajcl sedláka devětkrát čaganem na záda a pak se ptal: jož včel viš, kolek je hodin? Ale ono přece néni možná celyho puldňa bet důle hlavo ohnoté, béla palčevost dovij aká od země, všecko to mosel člověk vešňopat, až se hlava točela, div si prste neožal, tak se zvihl a brósel srp a pře tem odpočal.
Dež bel dráb kósek dal, tak abe čas všelejak ošil a člověk na trampotě zapomněl, tož sme zpivavale. Ptáte se, jaký pěsniCke? Dovijaky e zeleny, co se nemele zpivat. Pře bróšeni srpo:
Máma mydlí,
táta mydli
a já taky šublikal.
Chytna děvče za fértušek,
sem tam sem s ňó posmékal.
Žni srpečku, žni, za horama hřmi, přende-le to až na nás, pokropni nás dobře ráz . . . .«
|
Žně u sedláka. Veselejší žně byly u sedláka, tam nebylo těch křikův a nadávek, ženci s radostí žali a těšili se na nějakou počerstvenou, jak z těchto písní patrno :
Panímámo, ženci dó, večera je na uhló.
Panímámo, votevřte, večeře nám přeneste!
Náš hospodář dobré pán, naleje nám piva žbán.
Strojte, pajmámo, s zázvorem, už máte žence za dvorem.
Strojte, pajmámo, s vopoňó, už se vám ženci přiženó.
A jož sme to dožale, dostaneme gorale.
O te pane, pane náš, brzole nás zavoláš?
O te pane, pane náš, svačině nám nedáváš.
Večeřo nám mosiš dat, debes ji měl. vežebrat.
|
Z bývalé »dožaté, dožité« na Hané zůstalo téměř jídlo a pití, tanec a věnec; z krásných obyčejů zachoval se sem tam některý, často hodně pozměněný. V Tovačově na faře dosud dožatou slaví podle starého způsobu.
|
