str. 58
hnáni, zdrávi, ščesti, abe tak dokonale šťastně ževot jako teto žňa a za lásko, abe po smrti v nebi se radovale ; taky abe Pán Buh co na tem věnečko je zrneček, popřil a požehnal jim toli měřeček. Včel bele poda-rovani, a jedle a pile jak na hrobe svajbě. Někde vzale třeba e dva mozekante a tančivale až do rána, někde zpivávale si sami a pře tem tancovale. Třeba takovó sme zpivale:
Kerá nechce mlátit, kerá nechce žit, dáme jo rasovi na bohen odřit.
Kerá hodně mlati, kera hodně žne, to je hrsky děvče, ta se libi mnS.
|
Také sme sobě povidale, a do sebe šťárale, co se ve žňa stalo: »Te Francko,« začal třeba pacholek Francek zlobit divko, »tes měla za brose toze ostré srp«. — »A tebe div že vlk neroztrhal, jak bévals sám na ocaso,« bránila se dívka. Abeste terno rozoměle, tož dokládám, dež béla ózká roli, žale jo srpama na dlóho — na »hósera«; tem hóserem béval pacholek, ten první zával, a vzado na ocaso bele ti némladči.«
Vyobrazení žneček hanáckých při dožaté z Tovačovska uveřejnil Český lid XV. 193. Jiný obrázek týchž hanáckých žneček, kdy již srpy odložili, zachytil řed. Jos. Kivafta. Srv. vyobrazení na str. B7. Žnečky se již trochu rozjařily, právě odpočívají po tanci. Odpočívá po tanci také statný Hanák (viz vyobrazení na str. 56.), který dnes na dožaté po ode-vízdání věnce hospodářovi »vinčoval*, »co zrneček, tolik měřeček . . .«
Na Vyškovsku žnice nesouce upletený věnec polního kvítí a propletený klasy všeho obilí u humen a dvoru hospodářova spustily všechny hlučným hlasem píseň chvály hospodáři a hospodyni: Náš hospodář, hodné dvořák, von má jedné žence pořád, atd., viz str. 43.
Na Tovačovsku zpívají tuto:
Pochválen buď Ježíš Kristus, vinšujeme
Vám,
tento věneček zelený darujeme Vám. Vy ho z lásky přijměte, a za nás se
nestyďte,
dá Vám Pán Bůh požehnání na tomto
světě.
Tento věnec je uvitý — z polního kvítí, ze rži, z ovsa, z ořešinky — také ze
žita;
na něm makovička je, — zlatem pozlacená je; Vám přemilý hospodáři — darována je.
V tomto věnci jedna růže — pěkně
červená;
do něho ju zaplétala — panna svobodná.
Když ju tam zaplétala — pod stromečkem seděla, na kterém slavíček seděl — svou píseň
zpívala. Zpíval on si pěsničku — v tom zeleném
háječku,
když jsme se k Vám ubírali — hospodáři čku.
|
Odevzdávajíc pak jedna z nich hospodáři věnec, říká:
Vážené hospodářo ! Přémite tento věneček, vod poctivech děveček! Kolek klásečku, toli másečku;
kolek zrneček, toli měřeček; kolek stopeček, toli kopeček.
|
|
