str. 59
Jiné říkání z Tovačova:
Odstupte ženci a žnečky na stranu, ať já s tímto věncem před našeho hospodáře se dostanu. Pochválen buď Ježíš Kristus.
My vám přinášíme dáreček — tento
zelený věneček. Tento věnec není z dřeva udělauý, ani
z bláta upleskaný, ale s krásného kvítí uvitý.
Kdo chce takový věneček míti, musí
pro kvítí do Prahy jeti šesfima koňma vranýma, stříbrem a zlatem kutýma.
My jsme ale pro kvítí v Praze nebyly, a přece jsme tak krásný věnec uvily.
Kolik v tom věnečku je klásků, telik aby bylo piva mázků; kolik v tomto klásku zrneček, tolik aby bylo z kopy měřiček; kolik v tomto věnečku je kvítek, tolik aby bylo vína sklínek.
My jsme tento věnec vily z polního
kvítí,
aby Vám Pán Bůh dal na rok hojného
žití.
My jsme tento věnec vily z trávy, aby vám Pán Bůh dal stálého zdraví. My jsme tento věnec proto uvily, že jsme všecko šťastně domů sklidily; vily jsme ho také do kola, aby byla plničká vaše stodola.
My vám přejem tento dar,
který vám Pán Bůh narůst dal
z úrody zemské, rosy nebeské,
z jasného slunéčka,
z teplého deščíčka
na vašem poli
do vaší stodoly.
Aby vám Pán Bůh požehnal sto kop
rzi, sto kop žita, sto kop ječmene, sto kop jetele, sto kop ovsa, aby vám koně skákali
hopsá.
Žijte, milý hospodáři, ještě dlouhá léta,
v štěstí a blahobytu užívejte světa,
sklizujte hojně na poli
dobrého obilí,
do smrli přejem vám vše hezké,
po smrti království nebeské.
Pochválen bud! Ježíš Kristus.
Že jsme dožaly i dovázaly,
taky něco posvážely.
Přišli jsme do domu
k hospodáři našemu;
přišly jsme mu oznámit:
že juž nemá co síct;
by si ještě posvážel,
a na nás nezapomněl
s dobrým jídlem, s hodným žbánkem,
bude píti Martin s Jankem.
Magdalena s Doroto
budou píti, dožató.
My se také radujem,
dobrý večír vinšujem.
Pochválen buď Ježíš Kristus!
|
Ve Skaštieíeh, jak se žito svázalo, byla dožatá. Dívky a nádennice upletly věnec ze žita, rži, ovsa a prosa (bylo-li zralé); pozlátkem jej pozlatily a vinšujíee, podaly jej hospodáři, který jim poděkoval. Za stará věnec zavěsily v jizbě na trám, nyní se připevní v kuchyni na podlaze. Jedli jsme při dožaté polívku masovou, maso hovězí, třeba i vařenou slípku; též vdolky a krupicu. Pili jsme pivo. Ve Skaštieíeh po šest let dělali dožatou ranou, přišlo to levněji. Když' dožatá byla u někoho spíš — zhrklo se tam lidu, a zas to bylo takové. Tož se sousedi domluvili, že udělají dožatou společnou. Vzali muziku, v hospodě chase zaplatili pivo společně — a bylo po dožeře a dožatá byla odpravena.
V Lobodicích zabije se na dožatou slípka, z ní uvaří se polévka pro žence a maso se vhodí do sladké máčky hrozinkové. Neschází nikde sekaná pečínka a zelí, a vdolečky (prstky, rohléky, cviboch). Pivo se pije pořád. Sekáči dostanou zvláště sladké kořalky. Na konec pije se čaj s rumem nebo černá káva. Muzika hraje, jakou si kdo sežene. Na druhý den bolí hlava a v kostele je málo kdo.
|
