Předchozí 0065 Následující
str. 60

6. Žnivý obid, žnivuvka ve Slezsku.

O spokojenosti sedláka, má-li obilí svezené, svědčí popěvek slezských ženců:

Juž mátě sedlaci vyhrané, skludili stě spola nědavne pšenicu a rež, žito a oves, nepůjdete selky na pole podnes.

Ešli stě tam jaké klasy nechali, vžeůtě husy, by to sebraly, nebo vy rady pečínky itě, na posvíceni vy se shledáte.

Jak jest všechno doma, v neděli chystá se znivý obid (Opavsko), či žnivuvka (Orlová),' dožinka (Skalice), dožinky (Malenovice). V Janovicích mají dožinku chlapi hned, jak dokosí, a robotnice později.*)

Na celém Slezsku žencule upletou z obilných klasů všeho druhu věnec, viněc, aby měl podobu koruny, ozdobí kvítím a růžičkami a pen-tlemi papírovými. Na Moravce udělají viněc toliko z ovesnýeh klasů.

»Prvá« z dělnic držíc věnec v ruce, přednáší hospodářovi vinšo-vání: »Přiněsla sem vam věneček, a vinšuju-vam, abyste na rok měli tele kopeček, vele v tym věnečku zrneěek. Abyste to ve zdrávi zažili, a mnoho hojných žniv přežili.« Též zkrátka takto: »Žnivo srny skludili, tak srny vam věnec uvili. A vinšujem vam, abyste moc namlátili, a teho ve zdrávi sežili.«

Hospodář přijme věnec, a zavěsí do síně na poval (strop), kdež pobude až do příštích žniv. Na Moravce, v Malenovicích zavěšuje se věnec nade dveřmi do síně vedoucích.

Robotnice někde dostanou za vinšování peníze, jimiž se podělují, nebo počastnu. Na př. ve Skalici vaječinu a chléb, sýr a koláče, čtvrtku piva; v Janovicích, na Moravce piva a kořalky, nebo toliko kořalky. Při pití ženské zpívají nábožné i světské písně. V Dobré na př. Zdrávas budiž o Maria ; Pochválen bud Pán Ježíš atd.

Žnivuvka v Orlové ve východním Slezsku slaví se takto**): Když poslední obilí naloženo je na žebřinový (»drobinový«) vůz, připřáhne se k vozu drahý pár koní, aby slavnostně dovezen byl poslední náklad »Božího daru« do stodoly. Dcery a synové hospodářovi, děvečky a pacholci dbají toho s největší pečlivostí, aby byl vyzdoben povoz nejvkusněji, co možná všemi květinami, jež rostou na poli a v zahradách. Již den před žnivuvkou konají děvčata pilně přípravy na dokončenou. Vijí věnce ze všeho obilí, z klasů a okrašlují také umělými květy a stuhou hedvábnou červenou vespod. Cestou domů sedí někteří na voze, někteří, zvláště ženské, jdou buď za vozem, buď před vozem za hlučného zpěvu a pokřikování.

Svobodné device za čtveračivosti ustrojují se »ve snop«. Obyčejně jsou to veselé a tance milovné holky, jež nikoho o dožaté nezarmoutí. Odevzdávají také hospodáři věnec. Provází-li dožatou hudba, mají úkol pro-taněiti se všemi účastníky, počínajíc hospodářem. Viz vyobrazení na str. 61.


*) J. Vyhlídal, Naše Slezsko, v Praze, 1903, str. 322. **) J. Vluka, Český Lid V., 38.

Předchozí   Následující