Na panstvích bývají žnivuvky zvláště pestré, poněvadž jest ustrojeno několik osob ve snopy, skotačívají, budí rozmarnou náladu.

Za věnec obdrží služka od . hospodáře peněžitou odměnu, kterou obyčejné věnuje na novou stuhu do pletenou. Než odevzdá věnec hospodáři, promluví takto: »Prosím o malé pomlčení a malé k vám promluvení, vzácný a vážený pane hospodáři, vzácná a vážená paní hospodyně! Co jsme si předsevzali, za pomoci Boží jsme dokonali. Žně letošní jsme ukončili, věneček jsme vám uvili a proto na místě všech vám přeji: tolik zdraví, co je v tom věnečku trávy, tolik set, co je v tom věnečku plev, tolik tisíc, co je v tom věnečku kvítí, a na přesrok tolik kopeček, co je v tom věnečku zrneček; a k tomu též dobré zdraví a hojné Boží požehnání . . .« «

Na Opavsku znivý obid bývá obyčejně v sobotu neb v neděli. Hospodyně napekou koláčů, uvaří polévku, podají dvojaké maso, a hospodář narazí čtvrtku. Je-li na blízku nějaký muzikant, třeba jen harmo-nikář, zavolá se, — veselí jest plničký statek. *)

Mládenec nese zástavu (prapor), obyčejně z velikého hedbávného šátku, na žerdi, jejíž hořejšek stužkami, kytkou z kvítí a klasů ozdoben jest. Vedle něho aneb za ním jde panna, na jejíž hlavě věnec ze stébel a klasů, někdy na způsob koruny, ku podivu strojně upletený. Ostatní zástup ženců za nimi se zpěvem po ulici až do dvoru hospodáře a pána svého. Věnec ten pak zavěšen bývá v prostřed stodoly, pitvoru neb i příbytku na stropě, a visí tam přes celý rok až do nové žatvy. Pozpěvují při tom**):