str. 63
Neseme pánu vienok,
A paní podarunok, Pánovi do stodoly, A paní do komory.
Buď pochválen Pán Boh náš, Že ppmáhau v tento čas Zítko zožat, poviazat, Do stodoly pozvážat.
Nasiau som zítko, nebudem ho žat, Milovau som dievča, nebudem ho brat:
»Len si ty šuhaj zítko zožni, Len si ty šuhaj dievča vezmi.
Len si ty šuhaj zítko vymlať, Len že mne" šuhaj siata navrať.
Povedau si že ma vezmeš, Keď na poli žitko dožneš: Už si zožau i poviazau, EštS si ma predca nevzau.
Boliby ma zabili, Pre dva snopy jariny, Ei ale som jim utiekou, Do hlbokej doliny.
Boliby ma z večera, Pre dva snopy jačmena, Ei boli by ma motykou, Ale som jim utiekou.
Počkajte voliari, pomastiá vám vazy, Že pražmu pálíte z tej pátrovej ráži.*)
Keď mo.ja Milenka v poli zítko žala, Já sem išel okolo něj, na mňa zavolala.
Pýtal sem se Milej, čo chce se mnou
míti,
Povedala, že chce v lásce stalej se mnou
žiti.
Sadnul som si s Milou podlá na chodníček,
Sliboval sem, že jej budem věrný mi-lovníček.
Keď sme na chodníčku seděti zostali, Dali sme si pár hubiček, ai ruky podali.
Jak živ sem já nebyl v takém potěšení, Myslel sem si, že ve světě vetší radost
není.
Když sem od Milenky už domov pospíchal,
Takto sem si celou cestou k mému Bohu zdychal:
Pomož, Bože, pomoz, z Milou se sebrati, Aby sme my mohli v lásce věčně setrvati.
Co sem si vinšoval, čo sem sobe žádal, Dostal sem to švarné děvče, které sem
miloval.
Jedna žala tatarečku, druhá žala proso, Jedna bola v žitých čižmách, druhá bola boso.
Jedna malá hodbáv oděv, druhá malá
plátno.
Jedno bolo cifrovanuo, druhuo dievča
švárno.
V zelenej pohance sedem párov volov: Ostávaj má Milá s milým Pánom Bohom.
|
*) Srv. Soukupa J. studii o pražmě, Zíbrt, Veselé chvíle v životě lidu, českého č. 3.: Neděle pražná.
|
|
