Dočesná, dočesky, chmelové ožinky.

Po žních, když chmel dočesán a tyče sneseny do bráhů, oslaven bývá na Rakovnicku konec letní práce dočesnou (dočeskami). Děvečky uvily věnec z klasů obilních, květin lučních i zahradních a několika větviček chmele. Hospodář zabil ovci a připravil trochu piva, hospodyně napekla koláčů a rohlíků (kolenčů).

Před večeří vytratila se nejstarší děvečka ze světnice a vracejíc se nesla na rukou věnec, předstoupila před hospodáře a hospodyni a říkala: »Náš milý pane hospodáři, paní hospodyně! Bůh jest, jenž nám ráčil tu milost dáti a hojné žně ve zdraví přestáti. Vám rač toho požehnati, co již ráčil naděliti, důkazem naší lásky buďte obilní klásky, jež ve věnci tu spojené máme a vám s radostí podáváme. Přijměte je z rukou našich tím jménem, by byl Pán Bůh až na vždycky pochválen.«*)

Potom se večeřelo; byla polévka, skopové maso s česnekem a knedlíky, konečně koláče. Po večeři se zpívalo; byl tu i flašinet, při némž si chasa zatančila. Zpívali:

Na poli se daří všeho druhu zboží, co k obživě Bůh nám dal; pšenku, žito, ječmen, oves, i ten chmel je Boží dar. — Po skončené práci den se nám ukrácí, s veselostí je zlráven z toho ať je Bůh pochválen od nás všech na věky. Amen.

Hospodáři, hospodyně, opět skončily se vám .žně, Bůh nás chránil a vás hájil, od vší škody vás chránil, tralala, tralala, to je pístů veselá. — Po sklizunku vší ourody zažili jsme s vámi hody, Bůh vás při zdraví zachovej, pokoje vám užiti dej! tralala, tralala, to je píseň veselá. Kdo by nechtěl práci konat, moh' by se jen povalovat, na dělníky z okna koukat, vítr na ně jen tak foukat, tralala, tralala, před lenochy závora, tralala, tralala, pracovitý do dvora, tralala, tralala, to je píseň veselá.

Když se chasa zpěvem a tancem pobavila, dal hospodář děvečkám peněžitý dárek, hospodyně zase ostatním žnečkám a česáčům (kleří byli vesměs zjednáni denně) po koláči a kolenči domů. Tak bývávalo . . .

Dnes jest to v pravém slova smyslu »dočesná«. Když se jede pro poslední chmel, dá hospodář česáčům několik lahví obyčejné kořalky. Na chmelnici vystaví se pěkná tyč s chmelem, nahoru se přiváže barevný šátek. Chmel.se naloží, na voze se vztýčí tyč s fáborem, po případě se naloží i několik česáčů a veze se vše za velikého jásotu domů, kde se chmel za rozjařených myslí dočesá. Hospodyně dá k večeru každému česáči po koláči; flašinet zahraje a chasa si zatančí.