Na sv. Martina.

Obrázek veselosti a radovánek starodávných na sv. Martina kreslí živě Selská pranostika r. 1710. Vyčerpává vše, co naše předky Lěšilo a bavilo na sv. Martina za starých časů:

Svatý Martin přijíždí podle staré pranostiky na bílém koni (t. j. Dadává sníh). — Na svatého Martina kouřívá se z komína. — 0 svatém Martině husa nejpěkněji zpívá (t. jídají husy).

Shodné zprávy české i cizí líčí, jak na Martina se staří scházívali, Hodovali a korunou hodokvasu bývala martinská husa. Někteří mythologové, mažíce se z každého zjevu učiniti božstvo staropohanské, nebo zosobnění, symbol jaký taký, vykládali široce a dlouze, že byla husa martinská oběť n den sv Martina slavností pohanskou. Svedlo je k tomu tvrzení, že na sv. Martina věští z ^kobylky* upečené husy, jaká bude zima. To tvrdí až starý kalendář český, ale mimoděk vzniká obava, že z nevinného zábavného zvyku, že soudívají po bílé neb brunátné barvě kosti pečené busy, bude-li zima sněživá nebo blátivá, hned odvozovati oběť pohanskou, jest přece jen dohad smělý.*)

Husa bývala na hodokvasu martinském oblíbeným jídlem národním. Žáci žebronili o sv. Martině »za hus tučnú« (XV. stol.). Řeznické cechy přesně vymezují, jak dlouho okolo sv. Martina husy mají býti prodávány 'XVI. stol.). Katolický kněz Hofmann vtipkuje »nováky«, že haní ceremonie katolické, ale přece s katolíky pojídají »hus na sv. Martina« '1642). Šlechetná paní Zuzana Černínova s vřelým citem- mateřským po-