styskuje si synu svému Humprechtovi, že sama jedla »husičku svato-martinskou«. Heřman že odjel do Pacova na kvas martinský, »na svato-martinskou hus*.

Jedli tedy o Martině husu páni i prostí. Bývalo uvozováno příslovím: »Radost Martina — jest hus a džbán vína.«

Na začátku stol. XVIII. volá o sv. Martině z kazatelny kněz Veselý, že mají kazatelově obyčej, zkrájeti na svém kázání hus martinskou*, že o ní hovoří. Dle zvyku takového rozjímá Veselý před svými posluchači: »Sv. Martin ačkoliv se nikda nemaluje s husou, nicméně jakoby on k husi měl dědičné právo, na jeho svátek téměř nic jiného není slyšeti, nic jiného viděti, než samé husy. Na ten den hus bývá na kazatelnicích, hus na rožni, hus na míse, hus na tabuli ... a jakový by byl svatomartinský panket, kdyby při něm nebyla husU

Pověsti vypravují, že prý sv. Martina při kázání husy znepokojovaly, začež hříšnice husy pykají na svatomartinském pekáči. Jiná pověst vypravuje, že sv. Martin před svou volbou za biskupa ze skromnosti ve svém klášteře ukrýval se v husinci, ale jejich gágáním vyzrazen byl. Jiní by chtěli rádi vyložiti, docela ovšem mylně, že obyčej jest památkou českého mistra Jana Husi, jejž za předchůdce Martina Luthera považují.*)

Co se týče pečiva svatomartinského, rozšířeno jest pořekadlo: »Svatomartinská podkova oře oková.« »Svatomartinský roh, naplňuje medu tok.« Kromě husy bývaly obvyklým jídlem na sv. Martina ode dávna rohlíky, rohy s vatom arti n ské, podkovy s v. Martina. Zajímavo jest, jak si staří Cechové vykládali tvar těchto rohlíků. Ježto prý svěcení sv. Martina vzniklo z pohanské slavnosti boha vína, Bacena, a Baccbus bývá malován se dvěma rohy, má pečivo martinské podobu dvou spojených rohů. Viz vyobrazení rohlíku martinského z Táborská (náčrtek A. Dolenského). Podkrkonošský lid vítá sv. Martina »p o d-kovami«, martiny. Podlouhlá plocha těsta, na níž skoro po celé ploše rozestřen jest omastek, svine a přehne se do tvaru podkovy. Za omastek berou v domácnostech povidla jablková, hrušková neb perník, pekaři roze-třený mák.**J Vyobrazení na str. 3., zároveň s »dušičkami«, oblíbeným pečivem na dušičky. Nazývají se také >kosti«.

Husu, rohlíky a jiná jídla zapíjeli vínem. Podle humanisty staročeského Bohuslava Lobkovice Hasišteinského ctitelé sv. Martina velebí světce pěnivým vínem a na jeho oslavu se opíjejí.

Věděli již staří, proč se popíjí při martinském hodokvasu víno. Slavnost při vinobraní splynula s hostinou martinskou a při této načínalo se slavnostně nově uleželé víno. V ten rozum rýmuje staročeský Cisiojan: