str. 4
Před takovými varuje, »kteří rádi Martínka světívají, a když jen kde co na kom vymluviti a vyklamati mohou, aby zas pěkně oplatili, o to se nestarají«. »Martínek* znamenalo našim předkům tolik co kva-sovník, hodovník, prostopášník. Kdo často »martinkoval«, dospěl do Nuzic a Chudobie. Aspoň tak rozumuje pořekadlo: »Kdo Martínka často světí, husy, koury mu zaletí; dům, dvůr, louku i dědinu — přivede vše na mizinu.«
V suchu a teple pojídali šťastní boháči husu, zavdávali si nového vína — zatím přede dveřmi — slyš! — zanotili žáci studenti, školáci martinskou koledu. *)
V 14. století koledovalo se u nás všeobecně, nejen chudí žáci, kteří si tím vydělávali na živobytí, nýbrž i kanovníci chodili s koledou a nejen lidé poctiví, nýbrž i opovržení, jako kat, vodáci atd. Těmto všem posledním zakázali koledu staroměstští konšelé už r. 1390. Vyšší duchovenstvo v době husitské z Prahy odešlo, husitští pak kněží byli rozhodní odpůrci koledy. Tak dostalo se provozování koledy zase v první řadě v ruce chudých žáčků. Duchovenstvo předhusitské koledovalo asi latinsky. Žáci stáli uprostřed: byli z lidu, ale uměli latinsky, proto skládali písně a koledy latinsko-české, obyčejně první verš latinsky, druhý český atd. Z koled žákovských však nejznámější koleda o sv. Martině jest psána úplně po česku.**) Poslechneme tedy žákovskou martinskou koledu a martinskou proti-koledu:
1. Svatého Martina
všeliká rodina
dnes ščedrost zpomíná
beze všeho statku
vesele s čeládku.
Tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus jí, vino pie,
beze všeho smutku.
2. Ale my školníci,
podobní pacholíci,
malí i velicí,
v škole když sedíme,
vesele zpieváme,
nebť nás nutie veselé,
toho netajíme.
3. Protož dnes vesele
v dobré ščedré voli,
vědúc vaše mysli,
k vám sme zavítali,
abychom dar vzali,
bychom dusnost chudoby
tudy zapudili.
4. Račtež darovati,
majíc na paměti
svatého štědroty,
abychom v radosti
podle vašie cnosti
tučnú hús upečenu
mohli s vámi jiesti.
5. Ale vy bratří milí,
mějtež na paměti
svatého ščedrotu
Martina rytieře
nynie v této mieře:
nechcete-li husi dáti,
dajte dva penieze.
6. Ač nás darujete,
odplatu vezmete
v království nebeském,
s Bohem tam bydlíce,
s ním se radujíce
a na veky s anjeli
amen zpievajíce.
|
*) Srv. Zdeněk Nejedlý, Český Lid XIIL, str. 51.
**) Zdeněk Nejedlý, Český Lid XIIL, str. 49., 147.
|
|