str. 5
Husitští kněží zvláště v první době nebyli příznivci koled, při nichž bylo mnoho rozpustilostí. Rukopis Vyšehradský má takovou píseň proti koledování, jež je namířena právě proti koledě »Svatého Martina všeliká rodina«:
1. Svatých nedotýkajíc,
toho nehanějíc,
což se o nich pěje,
slyšiž to, školnice,
tebeť se dotyce,
spolu tvých tovařišuov,
znamenaj pořad těch slov.
2. Řídíte sě vítězem,
Martinem rytířem,
protož vás otiežem:
kde ste písmo vzali,
byste tak zpievali,
kdež vám husí nechtie dáti,
smíte penieze žádati?
3. Penieze vy béřete,
do školy sě béřete,
tam na ně zžeřete (sic),
lajkom sě posmieváte,
dobré bydlo máte,
vy žáci školníci,
malí i velicí.
4. Když Martina nestane (sic),
Kateřina nastane,
potom Mikuláše,
vánoce, hody vaše.
Tu svú zběř rozpustíte
a neodpustíte.
Musíť se dynovati,
vám koledu dávati.
5. U vás se zle huhle,
u nás také podle,
dýmáte na uhle,
tváří sobě pálíte.
Takli svaté ctíte?
Opětujíc řeč zase:
věchtem hrá syté prase.
6. Slyšte konec zpievání,
važme svaté čtení,
nečiňme pohoršenie.
Tak svatý Matúš píše
řeč Pána Ježíše:
ktož činí pohoršenie,
hoden jest utopenie,
v moře uvrženie. Amen.
|
Po »koledě« zmiňuje se Pranostika, že služebná chasa mění o sv. Martině službu. Vedli si často služebníci, hledající o sv. Martině nového místa, Martínkové, prostopášně a natropili všelijakých mrzutostí. Propuštěni od pánů, scházeli se, v bujných radovánkách se veselili, aby na ně měli peněz, žebrali dotěravě » pomoci«, o příští službu starali se málo. Nevázaný život se jim více líbil, než poroba nové služby. Je to charakteristický doklad slavení sv. Martina od čeládky, že mezi čtyřmi výročnými »dobrými pondělky* tovaryšů řemeslnických byl jeden »p ř i sv. Martin u«.
Bujnostem nezbedné čeládky nebylo míry, ani konce. R. 1598 činí proti nim opatření Rudolf II. v řádu města Prahy těmito slovy: »Strany pak Martinkův, kteří obyčej mají, ze všech krajin při sv. Martině dosloužíce, do Prahy se obraceti a zdeť v zahálce zůstávati: na to taky úředlníci pozor míti budou, aby jich šenkýřové nepřechovávali.«
Již tento zákaz nepřímo svědčí, že chování čeládky o sv. Martině bylo z míry moc nevázané. Máme však o tom svědectví přímá. V neděli po sv. Martině Martínkové a sedlská chasa udeřili na domy židovské (v Žatci). Léta 1590 okolo sv. Martina »Martínkové i jiná chasa okolo Prahy, sebravše se v nemalém počtu v krčmě pod Pranou, přišli k Roztokám, tvrzi pana Davida Boryně, a tu nalezše zavřenou, někteří jsou
|