povědomí, kterak se spouští, otevřeli sobě a zmocnivše se předně čeládky a ji uzavíravše, potom udeřili na starého pána, kterýž leže v komoře sám jediný, porozuměl, co se děje, vstal a vzal pytlík peněz, vyhodil jim, řka: »Nu, padouškové, vím já, že byste vy pili; vezměte sobě a jděte do krčmy a propijte je.« Oni nemajíce na tom dosti, vzavše kládu nějakou, i vyrazili dvéře a tak i pána zmocnivše se, byli by ho tu hned i zabili, kdyby jeden z nich jeho nezastoupil.« Volky nevolky dal jim klíče. Nabrali si peněz, zlata, stříbra a táhli dále. Zavítali k paní Johance na Oujezdci. »Dobyvše se na ni Martínkové, nepoznali jí, když ona proti nim, vidouc nezbytí, vyšla, jim klíče dala, oni nadavše ji býti šafářkou, propustili ji a tu opět dobře hospodařili, že jí zlatý řetěz, sukni její drahou, plátna, prostíradel a k čemu přijíti mohli, to s sebou odnesli. Potom někteří z nich přišli do dvoru pana Jana Chystala Chlopického žádajíce od něho nějaké pomoci, a on porozuměv, že jsou nějací špehaři, odbyl jich pěknými slovy, dav jim čtyři kopy a nazejtří ráno hned do Prahy se stěhoval. V Snitižkách u Zlíchova krčmu vytloukli, krčmáře s krčmář-kou svázali, peníze, šaty ložní a k čemu mohli přijíti, to vše pobrali.« Že to všecko tropila čeládka o sv. Martině ze služby propuštěná a nikoli »jedna z nejzpupnějších rot loupežnických*, jak Lumír (1851, II. 452, 454) tvrdí, patrno ze začátku zprávy té, že sebrali se »okolo sv. Martina Martínkové a jiná chasa«.

****

Po celý rok těšívali se ve vsích českých o sv. Martině na »bej-kovu svatbu« a na Moravě na »sý pku svatomartinskou«. V jižních Cechách slavila se místy na Ondřeje. Co to bylo?

Pastýř dostával podle zvyku v Cechách osypu 24 strychy, ponocný lxj^ strychu; kovář někde nedostával žádný osyp, někde mu bylo sypáno, ale nikdy ne tolik, jako pastýři. Sypalo se na Martina nebo v tom týdnu, kdy Martina připadlo. *) Z hovězího dobytka sypaly se čtyři žejdlíky obilí různého druhu a na velký kus šly čtyři ovce. Co se přesypalo, totiž co se sešlo více, než na co měli pastýř, kovář a ponocný nárok, to se prodalo a za utržené peníze se koupilo pivo. Pivo se vypilo o »bejkově svatbě«.

»Bejkova svatba« se slavila na Martina, po osypu. Pastýř zabil vepře 80 i více liber těžkého, připravil 80 porcí drobů (jaternic a jelit), zabil 2 skopce a 4 husy, ponocný dal husu, hajný též husu a připravila se hostina, na které vedle jmenovaných jídel byla polévka, obyčejně z drobů (jitrnicová a jelitová), hrách plaval v sádle, a drůbky. Na tuto »bejkovu svatbu« pozván byl každý, kdo sypal. Kdo přišel, musel si přinésti s sebou lžíci, vidličku a nůž, protože hostitelé takového nářadí neměli nazbyt. Přišli také hosti nezvaní, děti, na čumy, jako přicházejí na opravdovou svatbu. Hostina byla bohatá, na »čumily« hojně se dostalo a ještě si každý účastník (hospodář) domů kus husy výsluhou