a chase, kteří obilí přinesli. Nadbytek obilí se prodal; obyčejně každý donesl více. V úterý také pudmistr a óřad sedě za stolem od hoferů plat za pastvu, z dobytka a z chalup přijímal. Když hofeři zaplatili, dal jim pudmistr tolar, za který v některé chalupě udělali hoferskó sépku. Ve středu teprv nastala ta pravá zpívaná sépka. Časně ráno dostavili se oba pastýři a přinesli na sýpku každý krmné zabité, vykuchané prase, které nejméně 40 liber vážilo. Na vykrmení jeho měli každý asi í1/2 měřice pole na obecním slivotínku. Za pastýři přinesl též řezník povinné maso: dával obyčejně 20 liber hovězího, a měl-li skopy, které pásl na strniskách, na poli a pastviskách, přinášíval jednoho nebo dva. Při tiché sýpce rozsekal řezník maso na podíly, jež každý odnesl si domů; při zpívané rozsekané maso vařilo se společně. Pudmistrová s pomocnicemi, sousedkami vařila k hostině: polévku s kroupami, maso s omáčkou a pečínku vepřovou, po případě skopovou. K hostině pozvali také výměnkáře a někdy i hospodyně a vdovy na usedlosti i na výminku; nezvali-li; posílali jim aspoň po džbánku piva a kousek pečeně. Děti samy bez zvaní přiběhly. Kdo se opozdil, šli pro něj mladší sousedé a chytivše jej, povázali do povřísel a dovedli na sépku, kdež žertovným způsobem odsouzen. Dětem házívali ovoce na rvačku.

Sépka byla dobou smíření. Měl-li někdo na druhé poskřesáno, hrozil: »Počké až v sépku, šak se spořádáme!* »Nechle ho až v sépku, sak já mu povím!« A pověděli sobě toho někdy mnoho, až druzí musili usmiřovati a pomáhati. Ve čtvrtek ráno uvařila hospodyně pivní polévku sousedům k snídaní. Toho dne dopoledne přijímali obyčejně na novo pastýře. Při tom přijímání byl obyčej, o-kterém už r. 1685' v obecních účtech zmínka, že pastýři dostávali 7 kr. »závdavku*. Těchto 7 kr. dali pastýřovi do klobouku a zamíchavše jimi, vysypali na stůl před úřad. Bylo-li více hlav, prorokovali z toho, že příští rok budou míti krávy telata-býčky, a naopak bylo-li zase u pastýře pro černý dobytek méně hlav, pravili, že bude toho roku líhnouti se více sviněk a méně kanečků. Odpoledne byla hostina jak ve středu, jen že bez hospodyní. V pátek »vyplachovali« sousedé bečky; totiž zbylo-li co piva, dopíjeli, pak-li ne, poslali s vědrem do hospody a když ho vypili, řekl pudmistr: »Sósedi! Abychme se trochu prošli, pudem do hospody!* V hospodě rozdělili se na desátky: pudmistr a úřadi tvořili jeden a ostatní se rozdělili ve tři. Každý desátek měl svůj džbán; pudmistr ustanovil, kolik každý desátek má dostati. Vypili-li v některém desátku více, bylo jim doplatiti.

Jako v Záhlinicích, též i v Byslročicích u Olomouce činili se přípravy předkem a to tak: Vzkázalo se do pivovaru, že ten den bude sépka. Dovezly se pak dvě bečky piva, daly se k pudmistrovi do komory na »lehe« a dohlíželo se na ně, až se budou pěniti, pak odtočiti a doliti vodou, zarazit špunt a nechat tak, až přijde rychtář. Pivo daroval sládek za to, že od něho hospodyně odebíraly kvasnice celý rok. Kvasnice se platily obilím, zvláště pšenicí. Dle toho, jak kdo mnoho bral, dal měřici nebo půl.

Sépka trvala za stará čtyry dni, nyní jeden. První den se úřadovalo, dohlíželo se na zrno, a večer byla »sejitá« při společné večeři.