hyho véklado. Bele tam ledi až se Štarnova pro kvasnice.

/. konšel Hadra: Až ze Štarnova? A jak to beró?

Šenkýř: No, beró teho za měřeco, e za 3 vrlle Žeta. Ale opravdo nestojí za to, deť je to jenom našprndaná voda.

Eechiář: Zrovna jak to gaťový, lebo jak temo také řikaji po moravské dešpir. Ten také snesó jenom pohunoe a starý babke; pro inši bfoche to není.

Spinal: A chá cha cha . .. Tak se mo-sim s choťó zasmát

//; konšel Hop: No, co pak se stalo, Spinale?

Spinal: Ale to se vám stal ve žňa o nás špás. Matka poslala miho né-staršiho senka z maló dívko do Trusek žiť. Chlapec bel rád, že može dělať pacholka a mohl se samo prácó strhat. Matka lam odpoledne šla za němá, trochu jim pomucť, a šlo pré tem mladém, až radost se podívat. Přenda večír dom, poslala pro mas teho milýho dešpiro a povídá sen-kovi, abe si šil teda do komoře zavdat. No, to béla voda na jeho mlén. Dloho se na to nerozméšlel — popadl žbánek a pil. co mo cajk stáčel. Ale nepřešil do kocheně toze z veselo hobó a jakse divně pré se ob-lezoval. Chvilko se ošéval, ale pak to z něho přece velezlo. ,Matičko — povídá — lo pivo dnes není, jak be mělo bet' ,E nemrz, senko, deť také sem koštovala', povídá ona. ,No, já se nebodo spirat, ale já sem se ňém nepokřisel'. A šle spolem do komoře na komis. ,No, tak z kterýho pak žbánka's pil?' povídá ona. — ,No, toť z tehoto!' — Ale pro pána Jána, sonko, defs mi vepil kvasnice!' Tož dešpir zostal ve žbanko, a kvasnice bele v břocho. (všichm se smějí.) Senkyř: A nestalo se mo nic? Spinal: E toto! Bel s ticho došó, abe

se mo chasa nevesmála. /. konšel Hadra: No, to bel pěkné

špás!

II. konšel Hop: Onehda si Žerači só-sedi vekládale, že bodó v pijováře sázet nové kotel.

Sechtáf: Eno proč né! Sak kníže pán mají dosť peněz. Jich takové

kotel nebode ani tak klačeť, jak de-bechme si mele kópit kotel na veva-řovaní kadlátek. Kde pak to hledí!

Holóbek: No, to je jistá — kde pak se to hrabe!

Spinal: No, víte co, sósedi, já meslim, že bodem piť z novvho jak ze sta-ryho, jenom dež bode dobry. Ale, abe se s tó prácó dloho nebavile, abe jim to pivečko načesto nedošlo a me nemosele bet o soché!

Holóbek: Můj nebožčék mně dále do Žerotína na složbo. Ale tam se neobešlo nic bez přémo. Chtěl-le sem chodit, jak se fiká, z »hrobéma chlap-cema«, mosel bet más dešpiro přémo. No, to je ešče štěsti, že bel jenom za 4 gréoare. Dež sem postópl za po-hunka, bélo zas novy vedaní. A protože je pohunek vic jak hrobe chlapec, mosel beť pobunkem také věci přéjem. Ináč to nebrale, jak más šedé a ten bel za 8 grošů.

II. konšel Hop: Dobře, že o nás nesmi pohůnek ani na dědino.

1. konšel Hadra: No, však o nás také mosi dať pohůnkom přéjem. Já sem aspoň mosel dať renské šajna.

Holóbek: A tož abech to, sósedi, dopověděl. Tak sem pohůnkoval, s koňma jezdil na pastvo a co všecko takový karásce mají na práce, až se ze mně stal slavné pacholek. Nová hodnosť, nové přéjem. Pacholkom mosel beť más inglišpitro. A ten je za 35 grošů. To jož só pro takovyho peníze!

/. konšel Hadra: Eno, co dělať. Na světě teho dostaneš po čechmantech málo zadarmo! E ta fiesť něco stojí. Což ta složba, to ešíe onde; ale buř bélo s těma, keři prv chetle na vojno. Zebrale tě — žádnyho se neptale, chceš, lebo nechceš — a hajdy s tebó třeba až na sám kré světa.

Bechtdř: Mosele takovi ledi vestáť. Dež člověk tak staro vojno na přástce slešel vekládať o těch Napolionskéch felcukách, tak se jednemo ani všecko věřet nechce. Ani za 14 dni be s tém vékladem nebel hotové. A pak ani takové chodák nevěděl, kde svy kosti složi.

/. konšel Hadra: Eno, svět je hrobe a člověk teho místa moc nepotře-boje, dež jož ho hlava přestane bolet