Deť ine také ešče nevíme, kde a jak svý dílo dokonáme.

//. konšel Hop: V Žeretíně pré je po-chovanéch Rusů! V zahradě tam. v tem kótě od holečke a potom za dědino, jak stojí kaplečka sv. Jána. A každé pré ten Rus bel jak elefant — a dobří ledi pré to bele. To meslím jož tenkrať hnale Napolióna z Ruska do Parizo. Co jenom takoví ledi sko-sele. Celé svět projiť pěške, křéžem a křéžem, toli zemé, toli měst a toli pronárodo viděť!

Holóbek: No, sak na to mele také čas-Mladyho vzale a staré chlap přesil dom. Kery pak tode pochetale?

I. konšel Sádra: No, Josefa Nováka a Péč otekl z Hnojie až do Skrbeně, ale tam ho přeci chetle. Nebel to také žádné div, že chodák sebó nosil kosiř. Děť to tam tehdová člověk mosel nechať všecke svy mladý léta.

Bechtdř: Pamatojete Ondro Dajče? Jak jsme za fiém chodivale na pastvo? Jak debe to dnes bélo, tak ho mám před očema. Ale jak pak on to ři-kával? (Vzpomíná si.) Aha, jož to mám: ,Dež sem já bel, chlapci milí, o Bi-zamzona, tož sem já bel, chlapci mili, erežón. Ale včel — Andrés Dajč — hudá ha, ženo, švenkuj fligl pravé — a ja bodo levé.'

Šenkýř: Smeslel jož po návse sem míří.

Bechtář: Jož ho, meslim, ta pastva a těch 80 fontů rozcházi.

I. konšel Sádra: Jenom se sósedi. ne-přeznávete, že sme se na něho do-mlovile. Děléte, jak debechme o ničem nevěděle.

II. konšel Sop: Ale slešíte, sósedi, mělo bechme ho přece nečém šlah-nót, abe si to podrohy rozmeslel, než něco posti přes zobe.

Rechtář: No, to jistá; tak levko mo to

nevende. 1. konšel Sádra: Tak, šenkyřo, přenes

ešče jeden. Dnes je mordiácke dobry,

až tak nosem króti. (Vejde Siueslel.)

Smeslel: Slešel sem, že ste dnes, sósedi, všeci pohromadě, a tož do také za varna.

Bechtář: No, šak jož sem vás, Smeslele, neviděl, ani nepamatojo; tak vítám vás!

Smeslel: No, déšto Pámbu. Eno, det jednemo teho časo nikda nestačí. Mám nákop — člověk se naběhá po horách, než jaký to dobeče nandě — a ledi se s tém tak dražijó. Eno, co je dělať?

Bechtdř: Ja, milé — brácho! Každé stav má nějaký starosti; bez těch není žádné. Só, páni hrobi — a také máji štrafáci. A co je vám, vám je ešče hej! Řeznice se mají ešče nelepše na světě. Masa dost, ale huř je s nama; me ho mosime pěkně kopo vat.

Smeslel: Šak debeste jenom kopovale. Skrzevá to sem do. Já vim, že ste se na mne domlovile. Jož 3 dni o mně nebele živá doše. A masečko mám — až radost; z mladyho dobetčete. A polivečka — samé groše.

I. konšel Sádra: Ale co si meslite, Smeslele? JBavěro domlovile. Me sme si chtěle jenom odělať půst.

Smeslel: No, bat — ode mne pust, ale od cezího řezníka nebel půst — pravda? Meslím sem neviděl chodit ráno chůvo s talířkem.

II. konšel Sop: Eno a nic vám, Smeslele, pře tem nenapadlo?

Smeslel: Eno napadlo, ale já sem to tak zle nemoslel. Já za to nemožo.

Spinal: Tož tém bode vinen šenkýř — alebo naposlede me.

Smeslel: Eno je to státy. Podrohy si dám na hobo pozor. Ale prosím vás, pane rechtářo a cely poctivý právo, e vás, sósedi, deť jož mi to nemňéte za zly. Člověk se někde onáhlí. Deť slovo není ščipa — a já to rád ve-nahradím.

Bechtdř: Eno, není ščipa. Ale dež pré člověk má v hlavě, tak pré nespíš okáže náturo. O tem be se dalo moc mloviť.

Holóbek: E zpívat be se o tem mohlo.

(Holóbek zpívá, řezníkovi Smeslelovl): 1. Po-

slešte ledi maličko, co jest se stalo raníčko, jaká se příhoda stala s Hno-jickéma masarama. 2. A to bez všeho nadání, při oborku sesépání; všeckem našem složebníkom a v naši obce strážníkom. 3. Tak se celá obec snesla a rechtářovi přednesla, jak se ve věcech konati, jak se to má trakti-