O půl noci před sv. Ondřejem děvčata vstanou a jdou zaklepat na kurník, takto při tom řkouce: » Kohoutku, kohoutku! zakokrhej, muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky, vy nechtě kokotání, nekazte, nekazte mi vdávání.« Ozve-li se nejprve kohout, má děvče naději, že se toho roku vdá: pakli se ozve slepice, zvěstuje, aby holka přišla za rok zas.*)

V předvečer, jak Ulman svědčí (1762), zkoušívala děvčata, která se dříve vdá, takto: Každá vzala kousek chleba a položila jej na lopatu. Či kousek pes nejdříve snědl, ta že se vdá nejdříve.**)

Na sv. Ondřeje pacholek děvče vezme na záda, neseji ke chlívu a oslovuje svini, na chlév udeřiv: »Milá plemenico, povíš nám

Obr. 5. Sléváni olova lžicí přes klíč křížový na sv. Ondřeje. Vyobrazení ze sbírky J. Dotřela.

neco ; přinesl sem dívku ke tvojemu chlívku, kolik dáš rochotů, za toli se vdá roků!«

Také chodí na sv. Ondřeje děvy na nátoní pro dříví a s náručí ho nabravše, donášejí do kuchyně. Tu čítají polena ; jsou-li sudem, tedy prý dostane mládence; jsou-li lichém, dostane vdovce. Nad to všiekni domácí pásy své dávají na necky a je tam opálají; kterého pás nejspíše vyletí,