a přes obličeje, bílé závoje. Jedna má na ruce košíček s cukrovím, jablky a ořechy, jež rozdává malým dětem, aby neplakaly. Přijdouce do světnice pozdraví: ^Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!*, načež počnou sborově zpívati: »Barboro z rodu vzácného, dcero otce zuřivého. My Tě clíme, velebíme, tak, jak můžeme a víme; uvržena do žaláře, požívá nebeské záře; stoupila z hrozné temnosti veliké její svatosti; Dioskurus z osvítání hledá dceru k mordování, neehce-li Krista zapříti, že má hrozný konec vzíti; na skřipec ji zavěsili, ze všech stran hrozně mučili; ale kdo je s Kristem spolčen, nebude od něj odloučen; vladař dceru otci dává, zbavuje se svého práva; otec dceru nelituje, meč svůj z pošvy vytahuje, nelituje nevinnosti, sťal jí hlavu v zuřivosti; když krev z těla se valila, panna do nebe vkročila.* Po zpěvu tom pokleknou, pomodlí se »Otče náš« a »Zdrávas Maria«, načež od hospodyně dostávají dárky, buďto peníze nebo jablka.*)

V Nuzicích a v Ratajích u Bechyně matky strašívají děti: »Jen počkej, až přijdou Barborky, ty ti vysekají.« Hodné děti se na LSarborky těžívají. Slýchají, že večer před svátkem sv. Barbory svatý Petr spustí s nebe žebříky, Barborky po něm sestoupí, hodným dětem dají dárky a nehodné vyšlehají.

Po večeři dítky ztichly a sedíce kolem stolu, hovoří o příchodu Barborek. Zašlehly zvenčí na okna metly, ozval se tam jemný cinkot zvonku, a zvuky ty ihned na to rozléhaly se v síni. V dětech se zatajil dech. Některé zmizelo pod stolem, jiné pod postelí, ostatní klidně vyčkávají, co bude dál.

Vejdou 3 nebo 4, 5 až 6 Barborek. Jsou to dospělé dívky v bílých šatech. Každá má kolem pasu modrou nebo červenou, někdy i jinou širokou pentli s dlouhými převislými konci na levém boku, přes obličej rozčesané vlasy, aby jí nikdo nepoznal, na hlavě květinový věneček, někdy i korunku, v pravé ruce metlu, v levé uzlík nebo košíček s dárky. Jedna z nich nosí v ruce i malý zvoneček. V Ratajích u Bechyně mají Barborky na hlavě bílou plenu a přes obličej tylový závoj.

Při vstupu do světnice Barborky v okolí Nuzie říkávaly: »My jsme k vám přišly z Dražíčské kaple**) zkoumat dětičky, zdali jsou hodné. — Přijde k vám taky z veliké dálky svatý Mikuláš s hojnými dárky. — Řekli však již andílkové, kde jsou dítky hodné, nadělí jim mikuláši dárky velmi skvostné. — Teď se zase ubíráme o stavení dále, budete-li dítky hodné, za rok se shledáme.*

Říkání z Rataj a okolí: My jsme čtyry Barbory, jdeme ze Svaté Hory; nesem všelijaké dary, abychom vám také ňáké daly. — Nebo: My tři Barborky jsme, z daleké krajiny jdeme a dárky vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se modlit bude, tomu je dáme, a kdo nebude, tomu hodně nalupáme. — Nebo: Přišly jsme k vám my čtyry Bar-