S bázní vypravují se na Slovensku rozličné zkazky a výstražné rozprávky o tajemném zjevu Lucek, zvláště na přástkách.

Na Slovensku večer před sv. Lucií chodí ženská, bíle nastrojená, od domu k domu. Na hlavě má řešeto (síto), které pokrylo je bílou plachtou, v ruce nese vařečku neb pometlo. Děti i starší musejí se modlit a dostanou někdy i bití od ní. Na Lucii nesmí hospodyně ani příst, ani šít, ani chléb péci, sice by se jim za krátký čas nějaké neštěstí stalo, nohu by si zlámaly aneb cos podobného, nebo když nic jiného, nemohly by slípky vajec nésti. Na Lucii dává se slípkám hrách, aby hodně nesly a kravám kus česneku, aby hodně dojily. Česneku kousek požije ten den každý člověk v domě, i dobytek i psi, a sice aby bosorky neuškodily. V Cechách, v Hradeckém i Boleslavském kraji 7;námo, dodává B. Němcová,*) že chodí Lucie, také se ní děti straší, ale neukazuje se, jen se povídá, že ie to b í 1 á rozcuchaná ženská. (Srv. v Babičce). Také se užívá »Lucka« co nadávku pro ženské divé, rozpustilé a nedbale ustrojené.

Na hornom konci malej strany Bošáce býval »na Pekárovci« pilný Švec, ktorý často až hlboko do noci šíjaval. Tak šil aj v noci na Luciu (13. decemb.), keď mu cosi z venku zaklopalo na okno, a zavolalo: »Ševče, šiješ?« »Šijem,« odpovedal švec. »Ušij mi papučky, zakial sa vrátim,« riekla Lucia (Smrť); lebo ona to bola. »Ukáž, jakú máš nohu,« povedal švec, »aby som vedel, jak velké papuče ti mám ušit.« A Lucia vytrčila na okno svoju nohu, husaciu labku, a riekla: »Len sa so šitím ponáhlaj, aby boly papučky hotové, keď sa vrátím: ináče bude zle s tebouk a odišla. Švec vzal hrubý papier, chytro vystryhol z něho papučky, posošíval a vyložil jich z vonku na okno. O chvílí u sa Lucia vrátila, a vidiac na okně ušité papučky, hned' si jich obula, počala v nich dupať a poskakovat a riekla natěšená: »Mhm! jako mi to dupá! a jaké sú mi dobré! Ševče, dobré ti ktosi poradil, že si sa tak ponáhlal!« a jako přišla, tak odišla.**)

V tú islú noc išla Lucia po dedine ďalej, a ked1 viděla jednu ženu priasť, zastavila sa pri okně a zavolala dnu: »Ženičko, pradeš?« »Pradem,« odpovedala nalákaná žena. Lucia vyložila z vonku na okno plný koš prázdných vrelien a povedala: »Abys mi všetky tieto vřetena napriadla, zakial sa vrátiin; ináče zle pochodíš!« a ztratila sa. Žena otvo-rila okno, vtiahla dnu koš s vretenámi, a na každé napriadla chytro po kuse niti, pokladla všetky zase do kosa a vystavila jich z vonku na okno. O krátký čas sa Lucia vrátila k oknu, našla tam všetky vřetena napra-dené v koši a riekla: »Kto ti radil, dobré ti radil; tvoje štastie, žes mi tie vřetena napriadla!« a soberúc vřetena v koši, ztratila sa.

»Voděnie mnišek*, jak je líčí ze Slovenska Alex Porubský a Pavel Lávko v Cinkote, pokládáme za obdobné obchůzky a českými a moravskými Luckami. Shoduje se tu doba, výstroj i účel: »Čas: Počátek