dostihla aneb potkala; odtuď říkávali: »Uteč, napucá (napocá) ti Luca!« Dětem však dala Luca pokoj a hleděla si jen dospělé mládeže, jíž ovšem na místo darů jen vařechou napucala.*) Posud místy na Hané chodí na večer Luca, zahalená bílou plachetkou. V Hulíně má vařechu v ruce, na Tovačovsku kopisť. Vařechou vrtá neposlušné děti do břicha, kopisti »drcá«.**)

Ve Slezsku od sv. Lucie až do Božího narození v Dobré odkládají každý den jedno dřevko a na Boží narození se dřevem zatopí, aby čarodějnice statku neškodily. Též se pozná dřevem tím čarodějník. Po jitřní skládá se z něho oheň, a kdo přijde do domu první po tom, který topí, ten čaruje. Na den sv. Lucie v Sedlištích píší tři křížky svěcenou křídou na dveře chlévové, aby čarodějnice nad chlévem neměly moci.

V Domaslovicích radí na sv. Lucii dělati z desky, která má krkošku (suk), stoličku a robiti ji až do Božího narození. Kdo při jitřní hledí otvorem, vzniklým po vyražení krkošky, z póza velkého oltáře, ten uzří každou čarodějnici, neboť ony jdou na ofěru. Jiní nejdou.

V Sedlištíeh mimo stolek, stoličku strouhají od sv. Lucie až do Božího hodu vařeku; strouhne se každý den jen jednou. Kdo touto vařekou »za velkého náboženství* míchá, doví se o čarodějnici. Neboť ta osoba, která jest čarodějnicí, přijde do stavení něco »puščat«.

Hospodáři nebo někdo jiný na Polomsku a Frýdeeku od svátku sv. Lucie vycházejí po 12 dní pravidelně v jistou hodinu ze světnice zkoumat počasí. Jaké počasí v ty dny jest, také bude po 12 měsíců. V každý den vyjde se čtyřikrát: ráno, před polednem, odpoledne kolem třetí a na večer; ze čtvera pozorování tohoto soudí se, jaké budou čtvrti v tom či onom měsíci. (Sedliště.)

Kolem sv. Lucie neb po ní, někdy ráno na štědrý den p. rektor a zpěvák chodili po chalupách a rozdávali oplatky. P. rektorovi dávali 20 kr. až 1 zl. jako koledu; zpěvákovi platili 10 až 30 kr.***)

Slovenskou obchůzku sv. Lucie líčí Dobšinský: »Niekde tú istú úlohu, čo Mikuláš, koná Lucka t. j. přestrojená a v biele oblečená ženská, chodiaea takže po domiech s darmi pre děti, od předvečera sv. Lucie až do Vianoc kedykolvek. Ináč ak táto >L u c k a k 1 ú c k á« t. j. klúckajúc či na prstoeh ticho idúc nemo príde do domu a pochodiac v tom bielem závoji po izbe, takže aj odíde z domu. Jestli domácí takto zahalenu Lucku na isté nepoznají, nereěú jej nič a majú před ňou akúsi bázeň; jestli ju ale zpoznajú, odkryjú závoj a potom robia si s ňou žert, smiech a zábavu.« +)