str. 72
venku zasej zahučál a Luca aj s košem vřeten, jako přišla tako vyšla. A gazděna, ta sa ví, byla ráda, že í to ešče tak dobře vypadlo. To už to včiléj víte, jako to bylo, a až bude zasej Lnce, tož sa mňa neptajte, proč nepřadu.«
Druhdy chodívala večer před sv. Lucií ženská bíle oblečená po domech, jež se nazývala Luna, Lucka, přinášejíce dětem dárky jako sv. Mikuláš, která však, byia-li neznámou, svým tichým chodem po jizbě posvátnou jakousi hiůzu způsobovala. Někde se obyčej ten posud zachovává. Někde chodívala Luca »zababúlaná« v kožuchu, majíc v rukárě kopáč, jímž »zobala«. Nebo měla na sobě bílou plachtu, na hlavě dřevěný talíř a v ústech zuby z řepy: z řepy tři járky vykrojila a strčila mezi zuby, čímž se stalo, že ňuhňala; v ruce pak měla varech u, jíž klepala roby po prstech, aby lépe přadly. Odtud rčení a výstraha: »Příde Luca a potři šče ti prsty, abys lepší přadla!« U Klobouk Valašských opět chodí dva mužští v bílé ženské sukně a košule oblečení, majíce čepce bílé na hlavách. Jeden má křídlo a smetá prach se stěny, druhý štětku a licí. Jakmile svou práci dokonají, poskytuje se jim nějakého dárku.*)
Slovácká stařenka vyprávěla řed. J. Klvaňovi: »Na svatů Lucu zme nesměly přast. Jednu taky gdesi že přadly a negdo k nim donde a povídá: »Proč přej vy přadete, dyž je svatej Luce?« A tá jedna pradlena: >Než se Luca dobucá, muj potáček se napucá (napřade)!* Tu ide Luca a nesla na lopatce žížlavy uhlí. Tak jí ho vysypala na hlavu! To byla tá pravá sv. Luca. Je patronku teho prádla, tož na její svátek se nemá přást. Šak včil už nepřadú, to bylo za starodávná.* **)
Na Hané večer před svatou Lucií chodila po domech Luca. Byla to některá čtveračivá děvčice neb i taky hoch, za malou hrbatou ženskou přestrojený se škraboškou na tváři. Majíc v ruce vařechu buď tenším koncem bodala, aneb tlustším plochým koncem plácala po zádech, koho kde
