ovce. Pastýř mečel jako beran. Farář (posledně P. Libický) šel za nimi. Tak se znázorňovaly ovce na luzích betlémských. Až posud v kostele se udržuje obyčej, že o půlnoční oba místní pastýři troubí jeden za oltářem a druhý na kruchtě vedle varhan. Zde pastýř začal troubili, jako když svolává stádo a druhý mu hned odpovídá. Tak střídavě vytrubují na počátek a konec mše sv., při evangeliu a po pozdvihování. Pastýřům za troubení se dostává koledy i od těch, jimž dobytek nepasou.*) Týž obyčej udržoval se v Kostelci nad Vltavou.

Ve Slezsku, v obci Slatině a Tisku ženou se dědinou na Štědrý večer »ovečky«, t. j. jeden z hochů žene zástup synků před sebou, kteří bečí, zvonky zvoní. Kde troufají něco dostati, zastaví ?e.**)

*

Koleda, název všeslovanský, byl od jazykozpytcův i mythologův rozmanitě luštěn a vykládán. Obyčej, doložený počínajíc XIV. stoletím, kam vůbec nejdále prameny sahají, ve slovnících staročeských, v českých i latinských spisech věku XIV. a XV., celkem všude a vždy stejný: obchůzka po staveních od Štědrého večera do Nového roku, říkadla, zpěvy i hry o narození Páně, obdarování od domácích. Podrobnosti o dějinách koledy v zemích českých opět jsme nuceni odložiti do knihy zvláštní o obyčejích a pověrách vánočních. Tu jde podle účelu knížky o zábavný ráz koled, z nichž vybíráme ukázky rovněž pro účel této knihy, totiž ku napodobení a používání praktickému.

Chodívali za starodávna po koledě netoliko malé děti jako dnes, než také pacholata dospělejší, studenti, žáci.+) Koleda byla žákům ve stol. XV. až XVII. důležitým zdrojem výživy. O vánoční koledě nosili s sebou »dě-ťátko*. O koledě na Tři krále chodívali »s hvězdou«, jakž jsme poznali v 2. svazku této sbírky. Přišedše na koledu, zpívali vánoční písně lidové i uměle skládané a dostávali za to dárky. U některých sousedů bývali přijati nevlídně, u některých je uláli. Po všelikých osudech a vyjednáváních byly koledy »složeny« a místo nich placena za ně náhrada školákům i učitelům, duchovním. Pacholata však chodívala po koledě stále a zvyk ten udržuje se na venkově podnes.

Vedle koledy duchovenstva a žákovstva neblaze prosluly koledy selského lidu, obvyklé totiž o vánocích schůzky, kdy za vybrané peníze kupováno společné pivo čili »pivo kolední« a při pití tropeny všelijaké nezbednosti. Na sněmu na začátku XVI. století takto vyhlásili: »Též také kolední piva aneboližto vobecní, kteráž sobě složíc mezi sebou peníze, v větších neb v menších počtech lidé sedlští kupují, aby jim odpouštěno nebylo, poněvadž skrz posvícení a takový jich sňatky aneb schuoze mnozí a častí svarové, mordové a jiní mnozí neřádové a hříchové