bouřemi ze země vyrváno a větrem daleko zanášeno. Zvlhne-li rostlina v tom stavu, opět se na plocho rozloží, neboť jest u vysokém stupni hydroskopická. Tato vlastnost choulivky zavdala příčinu ke jménu jejímu, že se oživuje (anastasis). Vznikaly odtud četné pověry a upoutala květina pozornost poutníků, kteří od doby válek křižáckých přinášeli ji jako památku z pouti na Východ, hlavně do Svaté Země.

V Kosmografii Münsterově, vydané od Zikmunda z Púchova roku 1554, čteme: "Ruože Jerychuntské. O ruožích Jerychuntských, které se do těchto zemí našich přinášejí, toto se věděti má, že takové ruože nerostou na poli Jerychuntském, ale rostou za Jordánem proti Je-rychu, odtud čtyry míle v Arabii. Jméno mají od Jerycha, že se tam od přespolních kupují a odtud sem k nám přinášejí. Tyto ruože z země vyrostají, nízce od kořenu k ratolestem svým. Tato růže do vína v sklenici od ženy vundaná, když má poroditi syna, olevře se, a pakli děvečku, tedy zuostane zavřena. Na den Božího narození též se otvírá.« Zachován tím doklad k lidovému podání staročeskému o růži z Jericha, kterou k vánocům chovali a pozorovali.

Obyčej a pověra ustálily se také u našich předků a vyvinul se zvláštní zvyk štědrovečerní. Zajímavý toho doklad podařilo se zjistili panu Dru. V. Nováčkovi, jenž si obral za úkol vylíčiti život a činnost Jana Jeníška z Újezda a na Svrčovsi (nedaleko Klatov). Rozšafný staročeský pán pilně si psal paměti. Zvláštní pozornost věnoval po několik let na Štědrý večer růži z Jericha, kterou mu půjčil soused pan Měsíček z Vej-škova a na Dolanech. Pan Jeníšek pozoroval bedlivě a hned to zevrubně zapisoval (Český Lid III. 41 a d.): Item anno 1547 na štědrý den puojčil mi pan Zigmund Měsíček ruože de Jerycho, ale pozdě mi přinesena a již, tuším počela se byla odvierati, neb nebyla tak velmi zavřena jako letos, malý prst sem byl do nie již vstrčil, tak vodevřena byla. I vstavil jsem ji do skleničky vína ve 24 hodin na štědrý den. Počela se lép odvierati a do puol noci se všecka odevřela a tak odevřena stála stála až na Božie narození do 20 hodin. Potom se počela zavierati a zavřela se do 24 hodin všecka. I nechal jsem ji tak státi přes noc v té skleničce vína, vždy v své míře stála zavřena. Potom anno 1548 od nešporuov na štědrý den vstavil sem ji bez vína do skleničky a nechal sem jie tak státi celú noc a na Božie narozenie celý den a druhú celú noc; nic nejméně se neodvřela, než vždycky zavřena stála, jak se byla první rok zavřela, a tak jsem ji zase do krabice schoval. Potom anno 1549 ve čtvrtek po sv. Dorotě (7. února) mezi 14. a 15. hodinú vstavil sem tu ruoži do skleničky vína a nechal sem jie státi tak ten celý den v té skleničce a u víně a tu celú noc a nazejtří, v pátek, až do 21 hodin, a nie nejméně nebylo znáti, aby se co chtěla odevříti, než vždy tak v své mieře zavřena stála, jak se byla první rok zavřela. I vyndal jsem ji z toho vína a z té skleničky zase a schoval jsem ji do krabice zase. Item anno 1550 v středu na štědrý den po vobědích, nepomním, v kolik hodin, tu ruoži z Jerycha vstavil jsem ji do skleničky vína a počela se hned odvierati a do puolnoci se všecka odevřela a tak odevřena stála až na Božie narozenie ve čtvrtek k veče-