str. 61
Maria odpovídá:
Pastuškové pohlídněte,
nad tím se velmi radujte,
že to Jeho narození
jestiť pro vaše spasení.
První pastýř mluví:
Ó děťátko ušlechtilé,
nad syny lidské spanilé,
my sprostí vítáme Tebe,
přišlého k nám dolův s nebe.
Děkujeme Tvé milosti
s pokorou a s uctivostí,
že's nás chudý lid navštívil.
Prosíme Tě, by nás spasil.
Druhý pastýř:
Synáčku Boží jediný!
Ach, co jsme my ty noviny
velmi rádi uslyšeli,
když nám anjelé pravili,
že's k nám v způsobu děťátka,
maličkého nemluvňátka,
na tento svět přišel s nebe.
My hříšní prosíme Tebe,
račiž nám milostiv býti,
naše viny odpustiti.
Třetí pastýř:
Ach, náš milý Pane Bože!
Větší milost být nemůže,
jako jest nám nyní dána
od všemohoucího pána,
že Jeho syna milého
vidíme narozeného.
Protož, dětátko maličké,
přeušlechtilé, krásničké,
prosíme, dej nám svou milosť
a po smrti věčnou radosť.
Tobě, Maria Panenko,
vracujeme zas dětátko,
poníženěť děkujeme,
a Bohu Té poroučíme.
Panna Maria odpovídá:
Jděte, pastuškové, s Bohem
v požehnání hojném, mnohém.
Hleďtež si toho vážiti,
co jsem vám dala spatřiti;
neb to Jeho narození
jestiť pro vaše spasení.
První pastýř odcházejíc mluví:
Nu, poďmež zas pásti ovec;
platí, že některý skopec
od vlka nám jesti sněden.
Panna Maria:
Věř mi, není ani jeden.
Jděte, pastýři, vesele,
najdete své stádo vcele.
Tuto Panna Maria spívá:
Josef, milý Josefe, koleb to malé
dítě, Pán Bůh ti to zaplatit ráčí
hojné v tom nebeském království.
Josef spívá:
Maria, ctná panenko,
jáť kolíbám děťátko,
vědouc o tom konečně,
že mi to zaplatí v království věčně.
Panna Maria mluví:
Ach, milý Josefe, což já se starám,
že tak velmi strhané plenky mám.
Též mouky, ani krupice nemáme,
z čeho dítěti kaše naděláme?
Líto mi jesti na ně hleděti,
že je vidím tak bídně ležeti,
neb milátko skoro dnes nejedlo,
hladem mi velkým všecko umdlelo.
Josef:
Nestarej se tak, panenko,
o to tvé malé děťátko,
neopustit Ho Bůh milý,
věř o tom, v nižádnou chvíli.
Však, tuto ještě v rendličku
kaše zůstalo trošičku!
Panna Maria:
Inu, shřejž tedy ostatek té kaše,
ať se ní posilní děťátko naše.
Než hleď, abysi jí nepřipálil,
již bysi mi smutné panně spravil;
neb by sice připálené kaše
nechtělo jísti děťátko naše.
Josef:
Rád to udělám, Maria,
jakž mi rozkáže milosť tvá.
Než jest tě mi velmi líto,
ctná panenko, a to proto,
že se tak hrubě fresuješ
a srdce si skormucuješ.
O tu mouku a krupici,
nestarej se o ty věci,
jestliže bychom kde vzíti
neměli, chci uvěřiti
|
|
|
