str. 50
o narozeném děťátku,
krásném, malém nemluvňátku.
Jemužto jsou k poctivosti
přijeli s velkou slavností
od východu tři králové,
slavní, velicí pánové.
Pilně se ptali na něho
u dvora velmi slavného
Herodesa, jenž byl králem
a židovským mocným pánem,
aby klaněli se jemu
jakžto stvořiteli svému.
Dary velké mu nesouce,
jemu je ofěrujíce,
zlato, kadidlo a myrhu
slavně obětovali mu
jakožto králi novému,
v nově na svět zrozenému.
Herodes pak, ač se činil,
jakoby toho vděčen byl,
avšak velmi se rozhněval,
že za tou příčinou jest dal
zmordovati času toho
neviňátek velmi mnoho,
totižto sto čtyřicet tisíc
a některé, tak smejšlím, víc.
Jak se pak to všecko dálo,
poslechnete něco málo,
v krátkosti vám oznámíme,
v podobenství ukážeme.
Co nyní anjelé zpívat'
a pastýřům oznamovať
budou o takové věci,
poslouchejtež s pilnou péčí.
|
(Tuto anjelé zpívají: »Narodil se Kristus Pán« a když dozpívají, jdouc k pastýřům, první anjel takto mluví:)
První anjel:
Ó rozmilí pastuškové,
poslouchejte věci nové,
co se této noci stalo
a v Betlemě přihodilo.
I což pak o tom nevíte,
a nás zpívat neslyšíte?
Narodil se vám Spasitel,
všeho světa Vykupitel!
Bartoň, první pastýř:
I kdež medle, povězte nám,
at my jdouce pospíšíme tam?
V kterém se narodil místě,
myť nevíme o tom jistě.
Druhý anjel:
V Betlemě v jesličkách leží
mezi hovady, tou zvěří.
Jděte, tam jej uhlídáte,
jak vám pravíme, shledáte.
Vávra, druhý pastýř:
Ach, ach, Bože všemohoucí,
a neobsáhlý v své moci,
jaké to nové vidění
a přepodivné zvěstování
nám lidem, pastýřům chudým,
v tomto světě poníženým!
Že by se měl naroditi
a na tento svět přijíti
děťátko Kristus, Spasitel,
všeho světa Vykupitel?
Třetí anjel:
Tomu věřte dokonale,
že najdete Krista krále,
způsob děťátka malého,
z panenky narozeného.
Neb tuto noc příchodem svým
osvítil jest světlem jasným.
Hleďtež vy tomu věřiti,
nemeškajíc s námi jíti.
Kuba, třetí pastýř:
Hned jsem sobě divně myslil,
že sám nevím, co jsem činil,
této pominulé noci,
spatříce v ní divné věci.
A tak velmi světlá byla
co by se v den obrátila,
řekl jsem, že něco nového
musí býti předivného.
Pojďme tedy, nemeškejme,
to děťátko přivítejme.
Ale nejprve písničku
zazpíváme tomu synáčku,
a potom pěkně klekneme,
vítať jej s vinšem budeme.
Pojďmež již ve jméno Boží,
kteréž se v nás ve všech množí.
|
(Tu již jdou a kleknouce zpívají: »Jež náš Spasitel« a potom)
první pastýř mluví:
Ó Marija, Panno čistá,
blahoslavená's, věc jistá.
Dkaž nám Krista děťátko,
to maličké nemluvňátko.
|
|
