str. 57
Kašpar odpovídá:
Amen, Pán Bůh rač to dáti,
aby se mohlo tak státi.
S Tebou, Panno, se žehnáme,
a Bohu tě poroučíme
i s Tvým milým pacholátkem,
tím maličkým nemluvňátkem.
Jdouce pryč Melichar mluví:
Již se zase pobereme,
Herodesovi povíme,
že jsme to děťátko našli,
pro kteréžto jsme sem přišli.
Pravil, že také klaněti
bude se tomu dítěti.
Baltasar:
Nevím, jak chceme činiti;
mně srdce jaks k němu jíti
velmi hrubě mi zbraňuje
a od toho odrazuje.
Já jistotně pravdu pravím,
že k němu jíti neradím.
Kašpar:
I já též neradím k tomu,
bychom se vrátili k němu,
nebo jsem skrze vidění
měl jakoby zvěstovaní.
Také i z planet spatření,
mám toho jisté poznání,
že Herodes cos' hrozného
myslí o dítěti zlého.
Melichar:
I mně to též tajno není
z tychž hvězd z planet spatření,
pročež se tak zachovejme,
k Herodesovi nechoďme.
Jinší cestou se vrátíme,
do našich zemí přijdeme.
(Preč odejdou a Herodes vyvstana po
muziky přestání hněvivě mluví.)
Herodes:
Ej, jak nyní naše milost
hněvá se pro třích králův zlost,
kteřížto jsou nás podvedli,
sebe v nemilosť uvedli.
K nám se zas nevrátili,
tak, aby nám oznámili
o dítěti narozeném,
jehožto židovským králem
před námi jsou jmenovali,
když se nás dotazovali,
jestliže bychom věděti
mohli, kde se naroditi
měl, my pak jsme jim pověděli,
an' i přísně poručili,
aby se pilně na toho
krále vnově zrozeného
ptali, a když by jej našli,
nám ihnedky oznámili,
že i my chceme přijíti,
jemu se také klaněti.
Již tomu srozumiváme,
a to dobře poznáváme,
že tudy zrada nějaká
kuje se jistě veliká.
Strach, abychom my o naše
Jeruzalemské tím spíše
království nyní nepřišli
skrze to dítě, než byli
nyní jsme si vymyslili,
co bychom činiti měli.
Pročež hnedky mým rytířům,
oznámíme služebníkům,
tak aby oni v rychlosti
bez všelijaké milosti
dítky malé mordovali,
by tolikéž zahubili
a toho krále nového
nedávno na svět přišlého.
Však my také syny máme,
jímž království odevzdáme,
však tak budouli se chtíti
k naší milosti chovati,
aby královskou velebnost
neurazili na věčnost.
Ej, slyštež, moji rytíři!
Mysl naše k tomu měří,
kteroužto vám oznamujem,
an' i přísně rozkazujem
poroučejíc, abyste ji
konali co nejrychleji.
Všeckny dítky v slavném našem
království Jeruzalemském
stáří dvou letých mordujte
a v ničem jich nelitujte,
bychom nechtěli trpěti,
aby naše vlastní děti
o naše království se třeli,
bez naší vůle je měli.
Na křik dítek a pláč matek
nic nedbejte, by ten skutek
přišel brzy k vykonání,
a našemu rozkázání
co nejdřív za dost stalo se.
A protož, rychle strojte se,
ať to naše poručení
vykoná se bez prodlení.
|
|
|
