str. 58
Drabant odpovídá s druhým:
Milostivý a veliký
náš králi Jeruzalemský!
Oznamujem tvé milosti,
že my tu věc s ochotností
chceme rádi vykonati
a ty dítky zmordovati.
Pročež my hleďme nemeškať,
poďme radče tu věc konať.
Tu jdou k židovkám a drabant mluví:
Hnedky sem ty děti dejte,
poručení zachovejte
krále Heroda slavného,
mocného pána našeho;
neb je máme mordovati
i jiné všeckny pobiti.
Židovka odpovídá:
Och, nebesa se prolomte,
nevinných dítek pomstěte,
jenž jsou zmordovány bídně
před námi tuto žalostně.
Druhá židovka:
Bože. Bože, rač pomstiti,
toho tyranna skrotiti
pro ty naše dítky malé,
jenž's nám je dal k své cti, chvále.
Drabanti vracujíc se ke hráli s dětmi mluví:
Králi, teď hle zmordovaných
dvý dítek nesem ti zbitých,
a to na jisté znamení
ukrutného mordování,
že, jakž's ráčil poručiti,
tak jsme hleděli činiti.
Herodes:
Tak jsme ovšem chtěli míti,
by byly ty dítky zbity,
nebo i dítky mé pani
malé dáme k zmordování,
protože nechcem žádného
živit dítěte malého.
(Tuto muzika hraje. Anjel jde k Josefovi mluvíc)
Anjel:
Josefe, poslyš novinu
od Boha ti oznámenou.
Máš se hned s Pannou Marií,
vezmouoe děťátko její,
upřímo k Egyptu bráti.
Neb Herodes zahladiti
děťátko její umínil
a mnoho tisíc poručil
již tohoto dne přežalostně
z vnuknutí ďábla bezbožně
děťátek již zmordovati,
aby tolikéž zabiti
dítě malé mohl Krista.
Věř tomu. neb jest věc jistá;
nebo hned dne zejtřejšího
více bude konať toho.
Pročež hned se tak zachovej
a z těchto krajin pospíchej.
Josef:
Ach můj Bože, opět práce
na mne shrbeného starce.
Povím to Panně Marii,
vím, že opět zarmoutím ji.
Anjel:
Nu jdi rychle, oznam ji hned,
kakť jsem oznámil, tak se řeď.
(Anjel odchází, Josef mluví k P. Marii.)
Josef:
Ach, Panenko, co ti povím,
bojím se, že tě zarmoutím.
Anjel Páně se mnou mluvil,
vůli božskou mi oznámil,
abychom se hned preč brali
a k Egyptu pospíchali,
že král Herodes jest toho
oumyslu nešlechetného,
aby dítě Krista zabil.
A již mnoho set poručil
v krajinách betlemských dětí
ukrutně pomordovati,
a toho že nepřestane
leč, když žádné nezůstane
v těch krajinách živé dítě.
Zachovejmež se tak hbitě, a tu hled plenky svázati,
nebo nebudem meškati.
Radče co nejdřív půjdeme,
tak jeho zlosti ujdeme.
P. Maria:
Ach, ach, já panna přesmutná,
v tomto světě zarmoucená,
kteráž málo potěšení
mám, nýbrž vždy zarmoucení.
|
|
|
